Věrka Vybíralová zaujala už před lety dynamickou rychlokresbou, což je její královská disciplína. Postavu člověka totiž dokáže věrně zachytit během pouhých pár minut. Nebrání se ale ani jiným formám - monumentálním portrétům a nově také komiksovým stripům. Právě ty mají podle ní v dnešní době největší „tah na branku“. Jejich výhodou je stručné, vtipné a výstižné sdělení.

„Ještě v době před koronou jsem vytvořila velký komiks pro časopis Reflex, a když vypukla pandemie, vrátila jsem se na nějakou dobu do Přerova. Pracovala jsem totiž na na velké zakázce pro nakladatelství Albatros - dělala jsem asi tři sta ilustrací pro knihu Michaela Třeštíka Umění vnímat architekturu,“ líčí výtvarnice, která žije v Praze.

Skutečnost, že si její tvorby všimlo České centrum v New Yorku, byla pro ni obrovským překvapením a zároveň životní výzvou.

„Ještě v době před krizí jsem si plánovala, že odletím do Ameriky. Jenže pak už to kvůli epidemiologickým opatřením nebylo možné. Tím, že jsem dostala možnost propagovat českou kulturu v New Yorku, tak vlastně Amerika přiletěla za mnou,“ usmívá se.

Komiksové stripy mají propagovat české umění ve světě neotřelým způsobem.

„Komiks je výborný prvek, jak zaujmout čtenáře na první dobrou. Má obrovský zásah na velkou cílovou skupinu - zaujme mladé i starší lidi. Do bublin se dají navíc vměstnat důležité informace. Forma stripu se dostavila automaticky - podlouhlý obdélník je totiž ideální formou na obrazovku počítače,“ líčí.

Jedna hrdinka s rozevlátými vlasy

Pro výtvarné znázornění české kultury zvolila jednu hrdinku.

„Protože centrum vysílá české filmy v Americe, dělá živé přenosy s našimi vědci a živé koncerty pro svět, byla volba jasná. Využila jsem jednu figuru s rozevlátými vlasy, aby si na ni diváci zvykli, a z pramínků se linou různá témata - hudbu reprezentují přední čeští skladatelé jako Bedřich Smetana, Antonín Dvořák nebo Bohuslav Martinů, filmy zase Miloš Forman, Věra Chytilová a Vojtěch Jasný,“ vysvětluje.

I když mají komiksové stripy prezentovat naši kulturu především on-line na internetu, jsou v New Yorku i vystavené - aby bylo vidět, že České centrum i v nelehké koronavirové době žije.

„Mrzí mě jen, že se nemůžu na výstavu svých prací do New Yorku podívat. Snad se mi to v dohledné době podaří,“ podotýká.

A jak vnímá jako výtvarnice dobu plnou zákazů?

„Jsem rebel, který nemá moc rád plošná nařízení. Jak před covidem, tak i po něm, jsem ale stejně pořád v karanténě - zavřená v místnosti jen se svou tvorbou. Na každé době se dá najít něco pozitivního, a pro mě je rozhodně toto období jedním z nejvíce tvůrčích v mém životě,“ uzavírá.