Hudebník Víťa Vrbka si klipem s Nohavicou splnil sen

Kromě toho, že celou píseň sám složil, si ji také sám nahrál a natočil k ní videoklip.

„Nejsem schopný nahrávat v profi studiu, když mi někdo stojí za zadkem a já mám na nahrávání omezený počet pokusů. Všechno jsem si nahrával sám v garáži na Struhlovsku. Zrovna tak i videoklip jsem si režíroval a stříhal sám," potvrzuje hranický umělec svou všestrannost.

Mezi hlavní devizy šestadvacetiletého hudebníka však vždy patřily zejména texty.

„Téma písničky pro mě bylo zásadní. Chtěl jsem říct, že všichni jsme v očích druhých v něčem nedokonalí, ale ve skutečnosti to je jen jinakost," nastínil Víťa a pokračoval.

Zdroj: archiv Víti Vrbky

„Všichni přece toužíme po štěstí, jen někdo hledá svůj kus štěstí v Bibli a někdo ve špinavé herně. Někdo volí SPD a někdo Zelené. Nikdo z nás kvůli tomu není lepší nebo horší. Protože každý má úplně jiný osobní příběh, narodil se do jiné rodiny, do absolutně jiného prostředí, má úplně jiné zkušenosti, jiné geny, jinak mu pracuje chemie v těle. Za každým činem stojí tisíce malých důvodů, které ten druhý nikdy nemůže odhalit. Proto se nám zdá, že některé chyby lidi dělají bez důvodu, ale i to musíme respektovat. V tomhle pochopení vidím opravdovou toleranci," vysvětlil.

Zdroj: archiv Víti Vrbky

Natáčení v Ostravě s sebou kromě jiného přineslo také jedinečnou možnost zlákat před kameru jeden z největších symbolů tohoto města a zároveň Víťův idol Jarka Nohavicu.

„Poslal jsem mu mailem hotovou písničku a zeptal se, jestli nechce být na pár záběrech v klipu. V textu o něm totiž zpívám „můj oblíbenej umělec má jizvu na rtu.“ Za pár hodin mi odpověděl, že se mu písnička líbí a že mu mám napsat kdy a kde točíme,“ popsal hranický umělec.

Zdroj: archiv Víti Vrbky

O týden později už oba stáli společně před kamerou.

„Chodili jsme asi dvacet minut po Porubě a kecali. Pořád se mě na něco ptal a byla s ním fakt sranda. Je to typický rázovitý Ostravák ale uvnitř strašně hodný. Sedli jsme si na klepáč, na kterém sedával, když byl malý. Splnil se mi životní sen,“ uzavřel Víťa Vrbka. 

Zdroj: archiv Víti Vrbky