Projekt, jenž se koná pod záštitou ministerstva průmyslu a obchodu, vyzdvihuje příběhy úspěšných podnikatelek, které se v určité fázi života rozhodly postavit na vlastní nohy a rozjet svůj byznys. A přesně to se podařilo i Petře Lauberové.

„Ve firmě jsem začínala jako vedoucí provozu. Když se začaly zvyšovat nároky na potravinářskou kvalitu a byly nutné investice do modernizace výroby a provozu, majitelé už v podnikání nechtěli dál pokračovat. Tak jsem se rozhodla odkoupit jejich podíly, aby se výroba nepřerušila,“ líčí své začátky Petra Lauberová.

Lahůdkařina má podle ní v Česku dlouholetou tradici a majonézu i tatarskou omáčku lidé používají v kuchyni na chlebíčky či do salátů.

„Stala se zkrátka součástí našeho jídelníčku. Kromě tatarky a majonézy dnes vyrábíme také dresinky a speciální hořčice - americkou a hrubozrnnou,“ dodává.

Firma začínala před lety s jedinou recepturou a dnes jich má 48.

„Když to srovnám s úplnými začátky, ten rozdíl je obrovský. Tehdy jsem měla jeden šanon, dnes je jich plná skříň,“ směje se.

Několik funkcí současně

Ve firmě zastává několik funkcí - dělá účetnictví a mzdy, ale je i manažerem jakosti, musí hlídat potravinářské standardy a evropskou legislativu, podílí se na vývoji nových receptur a kontroluje i návrhy etiket.

„Přecházím plynule z jedné funkce do druhé a spočítala jsem si, že jsem v práci několik měsíců v roce i 450 hodin. To, co je ve velkých firmách rozložené na více úseků a zaměstnanců, musí v těch malých zastat jen několik lidí,“ říká.

Koronavirová pandemie sice produkci firmy poznamenala, ale naštěstí neohrozila. Problém byl jinde - když z malé firmy s necelou desítkou zaměstnanců odešly na ošetřovné maminky s dětmi, přibyla další práce.

„Zůstali jsme ve firmě jen řidič, já a dcera. A když nikdo není, musí jít vedení ke strojům - vyrábět se totiž muselo. Drobná výroba byla zpočátku pandemie na osmi až patnácti procentech, v květnu se dostala na padesát procent produkce,“ líčí.

Covid ji do červených čísel nedostal

Uzavření restaurací se na situaci výrazně podepsalo.

„Dodáváme naše produkty velkým lahůdkářům, bagetářům, do restaurací v obchodních centrech, ale třeba i na chlebíčky do divadel - a ta jsou stále uzavřená,“ vysvětluje.

I když nebyl rok úspěšný tak, jako ten předchozí, firma v červených číslech neskončila.

„Vyvážíme výrobky i do zahraničí - do Polska nebo Bulharska,“ říká.

"Na dovolené jsem nebyla už šest let"

Přestože tráví Petra Lauberová většinu času v práci, najde si chvíle i na procházky do přírody.

„Ráda chodím na houby, které jsou podstatnou částí našeho jídelníčku. Teď nám ale některé lesy v okolí pokáceli a naše oblíbená místa postupně mizí,“ posteskne si.

Pokud by měla v letošním roce více času, ráda by prý konečně vyrazila na dovolenou.

„Na dovolené jsem nebyla už šest let, protože jsme postavili dům a na zahradě je spousta práce. Vždycky, když si řeknu, že to bude trochu lepší a budu mít konečně více času, tak přijde nový projekt, člověk tomu musí věnovat více energie a zase šlápnout do pedálů,“ uzavírá.