Přeložila Bridget Jonesovou, teď se věnuje knihám pro děti

Na svém kontě má překlady sedmi desítek knih z angličtiny do češtiny a ne vždy je podle ní práce jednoduchá. Například při překladu knihy Junota Díaze se musela poprat i se „spanglish“, protože se v ní mísí angličtina se španělštinou. Díaz je původem Dominikánec, žijící ve Spojených státech, a získal Pulitzerovu cenu za Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda.

„Na překlady ze španělštiny bych si asi netroufla, mnohem lépe se cítím v angličtině, i když jsem španělštinu vystudovala a dnes ji učím přerovské studenty na Gymnáziu Jakuba Škody,“ říká s úsměvem Barbora Punge Puchalská.

Zdroj: Deník / Petra Poláková-Uvírová

Překladatelka si už před časem začala plnit svůj velký sen - věnovat se dětské literatuře. „Asi před pěti lety jsem cítila určitou únavu materiálu, protože už mě nebavily dlouhé knihy, které měly pět set stran. Když jsem dostala nabídku přeložit knihu Warren XIII. a Vševidoucí oko pro nakladatelství Paseka, tak jsem ani chvíli neváhala,“ popisuje.

Kniha plná dobrodružství, ve které jsou stěžejní obrázky, je určena čtenářům od devíti do devadesáti devíti let a děti v ní najdou i rébusy a hádanky.

Zdroj: Deník / Petra Poláková-Uvírová

Přeložila ale i knihu „Kdysi“ od Morrise Gleitzmana, která líčí hrůzy války z pohledu devítiletého židovského chlapce. „Je to silný příběh a potěšilo mě, že ho mají některé školy v povinné četbě. Vydá totiž za hodiny dějepisu,“ podotýká. Děj je zasazen do nacisty okupovaného Polska během druhé světové války.

Překladatelka zprostředkovala dětským čtenářům i další bestseller - dílo Kelly Barnhillové „Dívka, která upíjela měsíc“. Knihu vydalo nakladatelství Argo.

Zdroj: Deník / Petra Poláková-Uvírová

Pro Barboru Punge Puchalskou je důležité, jestli jí kniha „sedne“. „Mám štěstí na dobré autory, ale i když už mám rutinu, musíte si stejně každý překlad vysedět. Když pracuji na románu pro dospělé, zabere to více jak půl roku. Dětské knihy trvají o něco kratší dobu - dva až tři měsíce,“ popisuje.

Překladatelka přiznává, že ke knihám tíhla už od dětství. Číst prý začala podle rodičů už ve čtyřech letech. „Dívala jsem se do programu, abych si přečetla, jaký bude Večerníček. Jestli Káťa a Škubánek nebo třeba Krkonošské pohádky,“ směje se. Nad četbou trávila dlouhé hodiny.

Zdroj: Deník / Petra Poláková-Uvírová

Studovat cizí jazyky začala po sametové revoluci, což byla pro překladatele ideální doba - na trhu totiž chyběli. „Podpořil mě v tom táta a řekl mi, ať nakladatelství sama oslovím - a zabralo to. Dali mi zkušební text a asi jsem úplně nepropadla. Je to ale řemeslo, které se pořád učíte - celý život,“ podotýká skromně.

Číst knihy je podle ní důležité pro lidské chápání. „Když umí člověk rozklíčovat text, pak umí strávit jakoukoliv informaci a poradit si s ní,“ uzavírá.

Zdroj: Deník / Petra Poláková-Uvírová