Viděla jsem neuvěřitelné pokroky u handicapovaných dětí, říká vychovatelka

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

Začátky ale lehké nebyly. Když si koupila desetiměsíčního bígla Erika, byla to sice láska na první pohled, brzy ale Jana Polášková zjistila nejen, že je lepší si pořídit daleko mladší štěně, ale také, že o výchově plemena s takovým temperamentem nemá ani potuchy. Nevzdala to.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

„Byl takový nezvladatelný puberťák, v jednu chvíli jsem si i říkala, že ho půjdu vrátit, ale nakonec jsem s ním začala chodit na cvičák. Patnáct vlčáků a já s bíglem. Dopadlo to tak, že jsem s ním udělala zkoušky poslušnosti, pak jsme zvládli i lovecké zkoušky. Brzy na to, jsem s ním šla na první výstavu a tu vyhrál,“ vzpomíná na své chovatelské začátky se smíchem Jana Polášková, která se do Hranic přestěhovala před několika měsíci z Bystřice pod Hostýnem.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

Se čtyřnohým kamarádem pak opanovali jednu soutěž za druhou. Erik se stal juniorským šampionem a také Českým šampionem. A protože je bígl smečkovým psem, pořídila mu Jana Polášková po dvou letech kamarádku.

„Parťačku Dianku jsme mu našli až u Jičína v Čechách. Chtěli jsme, aby nebyli geneticky nepříbuzní, protože náš Erik měl bratrance a sestřenice po celé Moravě. Dianka je bicolorka - dvoubarevná. Před těmi patnácti lety to bylo ještě hodně neobvyklé, byla teprve pátá v republice,“ pokračovala chovatelka.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

První štěňata se bíglům Erikovi a Diance narodila po čtyřech letech.

„Protože jsem nikdy štěňata nerodila, jela jsem s těhotnou Diankou za zkušenou chovatelkou po dálnici až do Prahy. Narodili se nám tři kluci a jedna holka,“ zavzpomínala na svou první zkušenost s porodem psů žena, která od té doby pomohla na svět už desítkám štěňat.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

Chov bíglů se pro Janu Poláškovou stal milovaným koníčkem. Od počátku věděla, že výcvik tohoto plemene, které je známé svou veselou, kamarádskou a věrnou povahou, není jednoduchý.

„Výchova je u nich ale opravdu tvrdá. Říká se, že bígl je nevychovatelný pes, ale to není pravda. Majitel musí být opravdu naprosto důsledný, někdy i hodně tvrdý, právě on se musí stát tím vůdcem smečky,“ vysvětlila chovatelka. Vedle toho vyžaduje bígl také obrovskou dávku pozornosti a lásky, kterou pak majiteli stonásobně vrátí.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

Jana Polášková je povoláním vychovatelka. Dvacet let pracovala v mateřské škole, pak ve výchovném ústavu v Dřevohosticích, v Centru Áčko pro autisty ve Valašském Meziříčí a nyní působí v MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. Aby ale mohla pomáhat handicapovaných dětem, musela si své vzdělání rozšířit.

„Před dvanácti lety jsem vystudovala Speciální pedagogiku. Nejprve bakalářské studium předškolní pedagogiky a pak magisterské studium Speciálně pedagogické andragogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a jsem speciální pedagog,“ vysvětlila.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

A snad i proto, že toto plemeno dokonale poznala, se rozhodla spojit svého koníčka se svou prací. Nejdříve založila ve výchovném ústavu v Dřevohosticích kynologický kroužek a posléze začala s canisterapií.

„Když měl Erik rok, tak jsem začala chodit za klukama do ústavu s ním. Po dvou letech jsem tam brala i Dianku. Oba si následně udělali canisterapeutické zkoušky, které se po dvou letech obnovují. Bylo to bezvadné. Ten pes si sám vybral, se kterým hochem chce být, jakoby poznal, že ty děti mají nějaké problémy. Kluci s nimi chodili ven na procházky a hráli si s nimi a někdy jsem je vzala i na cvičák. Měli jsme také společné relaxace. Kluci si lehli na karimatky a ti naši psi se k nim přitulili a vydrželi s nimi odpočívat i hodinu. Hoši pak byli až do večera klidní a vyrovnaní,“ popsala výsledky terapie usměvavá žena.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

S canisterapii měla skvělé výsledky také v Centru Áčko pro autistické děti ve Valašském Meziříčí. Nyní jezdí s Merylkou, Idefixem a někdy ještě i s patnáctiletou Diankou za neslyšícími na internátní školu, kde pracuje jako vychovatelka dětí od čtyř let do třetí třídy.

„Pejsci tam jsou se mnou celou směnu, s dětmi tak stráví celý den. Chodíme je venčit, na procházky, děti se o ně starají, hrají si s nimi, odpočívají s nimi a relaxují. Ti psi mají až neuvěřitelný instinkt, sami vycítí, jak se třeba k dětem přitulit. Jsem nesmírně šťastná, že jim pomáhají. Za ta léta jsem, viděla neuvěřitelné pokroky u handicapovaných dětí,“ konstatovala.

Zdroj: Deník / Liba Mátlová

Jaký je bígl pes očima Jany Poláškové?

„Jsou úžasní, tím, že jsou smečkoví psi, tak by pro rodinu dýchali. Bígl v boudě zblbne, potřebuje být s vámi, žít s vámi. Velice milují děti, nejsou agresivní ani zákeřní, jsou mírumilovní, inteligentní a strašně věří lidem,“ popsala.

Letos v březnu, téměř po sedmnácti letech, odešel první bígl Jany Poláškové Erik do psího nebe.

Zdroj: Deník / VLP Externista

„Byl to Pan Pes a velký frajer až do posledního dne svého dlouhého psího života. Táta 16 dětí, dvojnásobný Železný bígl. Můj věrný kamarád, který mě naučil trpělivosti a klidu a také shovívavosti a toleranci. Za svoji smečku a hlavně parťačku Dianku by dýchal a chránil je po celý život. Dvanáct let pomáhal v rámci canisterapie klukům ve výchovném ústavu a navštěvoval děti v mateřských školkách. Stále na něj budu vzpomínat,“ dodala na závěr nadšená chovatelka Jana Polášková z Hranic, jejíž bíglové stále sbírají tituly na mnoha republikových i mezinárodních výstavách a soutěžích.