V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo pro volné bezvízové cestování otevřeno jen několik málo zemí, východní Německo, Maďarsko, Bulharsko, ale složitější to bylo už i do Rumunska. V osmdesátých letech se mnoho let nedalo „bez pozvání“ jet ani do sousedního Polska. Vedle toho platily různé celní restrikce, kdy bylo zakázáno vyvážet z daných zemí, či naopak dovážet různé věci.

Dovolená v Jugoslávii. Ilustrační snímek
Za hranice všedních socialistických dnů: lákadlem byl i nudismus v NDR

Klasickým příkladem byl třeba zákaz vývozu bot z NDR, které celníci skutečně reálně ve velkém jeden čas zabavovali. Mizerně fungující komunistické ekonomiky se tak bránily před vykupováním zboží občany „bratrských států“, kde to fungovalo ještě hůř.

Uzavřená země 

Jednou z pro normální Čechy nejuzavřenějších zemí východního bloku byl paradoxně Sovětský svaz. Ještě v osmdesátých letech, před Michailem Gorbačovem, to byla totálně profízlovaná společnost, kde byl individuální turista, nejen ze Západu, ale odkudkoli, velmi podezřelým elementem. Samozřejmě, mohli jste do Sovětského svazu jet v rámci stranických, svazáckých, podnikových či jiných organizovaných zájezdů. Ty ale nebyly pro každého, byť s výjimkou několika turisticky atraktivních lokalit jako Krym, Leningrad nebo Soči o ně žádný obří zájem nebyl.

InfografikaZdroj: DeníkPokud jste se ale nedostali do organizované skupiny či si případně nekoupili na tehdejší platy drahý zájezd v cestovní kanceláři, tak jste museli získat k cestě do Sovětského svazu „pozvání“ od nějaké organizace nebo občana SSSR, který se za vás musel zaručit a sám získat povolení úřadů. Pozvání vás navíc opravňovalo k cestě pouze do daného místa, bez volnosti pohybu po celé rozsáhlé zemi.

Weberova bouda
Dovolená na podnikových chatách: Socialistický fenomén, kterému odzvonilo

Tuto volnost pohybu neměli ani sami občané Sovětského svazu, kteří se za komunistického režimu nemohli nejen svobodně rozhodnout, kde budou v SSSR žít a pracovat, na všechno musela být složitá povolení, ale ani že se prostě pojedou podívat z Moskvy na Ural nebo na Bajkal.

Svobodná atmosféra perestrojky

Kdo se ale do Sovětského svazu dostal, mohl tam výhodně prodat české boty, oblečení, různé potraviny či technické zboží, kterého byl v SSSR vždy nedostatek. Nemluvě o zboží západním, které bylo v Československu a zvláště pak v Maďarsku, přece jen dostupnější než  v Sovětském svazu.

Co by se mělo ve školách učit o době socialismu? Odpovídá herec Jan Hrušínský a poslankyně KSČM Kateřina Konečná

Zdroj: Deník

Na druhé straně se ale už po polovině osmdesátých let díky perestrojce a obecnému uvolnění v SSSR daly koupit „za hubičku“ skvělé knihy, tehdy v Československu ještě zakázané, v licenci vyráběné desky západních kapel a podobně. Za vlády Michaila Gorbačova (po roce 1985) se oproti Praze svobodněji dýchající SSSR stal atraktivním místem i pro studenty.

Mladé Vietnamky v odborném učilišti Chirana v Novém Městě na Moravě. Rok 1967
Poznávání cizích kultur za socialismu? Studovat k nám jezdili Vietnamci i Indové

Ty tam lákalo často kvalitnější  a ve srovnání se stále ještě husákovskou ČSSR mnohdy  i daleko svobodnější studium různých oborů. Bylo paradoxní, že mnozí z těchto lidí pak dostali cejch, že „vystudovali v Moskvě“. Byť tam přitom studovali v mnohem demokratičtějších poměrech než ti, kteří v té době chodili na univerzity v normalizačním Československu.