VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Naše snažení přišlo vniveč kvůli úřadům

Hranice - Konečně je to tady. Dlouhá a úmorná zima pomalu ale jistě opustila naše zeměpisné šířky a já se nemůžu dočkat, až si letos poprvé vyjedu na kole.

28.4.2008 3
SDÍLEJ:

Takto vypadal prostor poblíž nádraží, když si v něm mladí vlastními silami zbudovali sportovní areál.Foto: Vít Vrbka

Nasazuju si helmu, vyndavám svůj bicykl a vyrážím vstříc blankytné obloze, užívaje si jeden z prvních jarních dnů.

Ovšem již u výjezdu z domu řeším zásadní problém: Kam že to vlastně pojedu?…Mám vůbec kam jet? Běžný cyklista by nejspíš vyrazil po jedné z nově vybudovaných cyklostezek; já však vyhledávám jiný styl ježdění.

Mám rád rychlost, adrenalin a skoky, k čemuž mám také speciálně vybavené kolo. Patřím k poměrně početné skupině bikerů, kteří se věnují tzv. „Dirt jumpu“, tedy jízdě na hliněných skocích. Bohužel, areál tohoto typu v Hranicích už nestojí.

Podobná situace panovala i na jaře minulého roku. Tehdy se skupina mladých lidí, zapálená pro toto cyklistické odvětví, rozhodla situaci změnit. S výpomocí jednoho z rodičů si bikeři pronajali nevyužívaný pozemek Českých drah u autobusového nádraží.

Shánění vhodné lokality trvalo půl roku a samotné uzavření smlouvy, dojednání podmínek užívání a schválení oné smlouvy u vedení v Praze další 3 měsíce.

Poté už nic nebránilo tomu, aby si bikeři na své vlastní náklady zajistili přívoz hlíny a následné upravení dráhy bagrem a lopatami do podoby pro jízdu a skoky na kole potřebné.

V Hranicích tedy vyrostl dirt-jumpový areál i s tréninkovou ohradou naplněnou molitany pro nácvik skoků. Ježdění si bikeři užívali zhruba tři měsíce, dokud na Městský úřad v Hranicích nepřišla stížnost týkající se problémů vznikajících v důsledku užívání našeho sportoviště, které však nebyly zaviněny naší činností. Všechny nejasnosti byly poté vysvětleny v Hranickém týdnu.

Nesčetněkrát nám také byl do areálu navážen odpad, bylo nám odcizeno nářadí a dokonce i popelnice na odpadky. Nicméně, pod hrozbou pokuty za nedodržení hygienických zásad jsme byli přizváni na městský úřad, kde jsme o celé problematice hovořili s příslušnými úředníky.

Bylo nám sděleno, že hranická radnice má zájem o to, aby stávající areál ve městě fungoval, avšak při přetrvávajících problémech a stížnostech bude velmi těžké udržovat areál v chodu přes nevoli občanů. Také jsme se pokoušeli s městem dojednat určité spoluvlastnictví, bohužel marně.

Po několik týdnů trvajícím období nejasností ohledně budoucnosti celého pozemku se situace náhle vyjasnila - pro bikery však nijak příjemně. Do celé kauzy se totiž vložil i stavební úřad v Hranicích, který tvrdil, že pro návoz a následné užívání asi 1,5 metru vysokých hromad hlíny potřebujeme povolení o stavbě, které jsme ovšem neměli.

Ano, naše chyba – při vyřizování smlouvy nás nenapadlo, že stavební úřad bude tyto čtyři nevysoké kopce hlíny posuzovat jako stavbu.

Ale položme si otázku: Kdybychom řádně stavebnímu úřadu nahlásili naše záměry ještě před výstavbou, schválil by náš projekt? A když tedy už areál používáme a stavební úřad tak striktně trvá na patřičných povoleních, proč nám nepomůže vedení města s jeho vyřízením?

Proč jdou tyto dva subjekty ruku v ruce a místo podpory pociťujeme jen nátlak a snahu najít proti nám co nejvíce nepochopitelných maličkostí, utvrzujících nás v nesprávnosti zřízení celého našeho projektu?

A aby toho nebylo málo, odborníci z hygieny zase usoudili, že molitanová ohrada pro nácvik skoků je taky proti jakýmkoliv normám. Verdikt zněl jasně: Celý areál musíte vrátit do původního stavu, a to co nejdříve.

Následovalo vypovězení nájemní smlouvy ze strany vedení Českých drah. Pod hrozbou pokuty ve výši jednoho milionu korun (!) jsme areál doslova přes noc vyklidili a hliněné skoky buldozery srovnaly se zemí.

Celé naše úsilí, radost a zapálení přišly vniveč a bikerům tak zbyly jen oči pro pláč. Zaráží mě ještě jedna skutečnost – v těsném sousedství pozemku, jenž jsme měli pronajatý, se nachází načerno postavené garáže, o kterých jsme se zmiňovali i na sezení s vedením města. J

ak se však ukazuje, tyto nepovolené stavby nikomu nevadí ani nepřekáží. Jde tedy ze strany radnice opravdu o princip dodržování všemožných norem, které vedou, byť v našem případě na úkor zdravého rozumu, k administrativní správnosti a pořádku, nebo je chování a nátlak města velmi relativní záležitostí, tedy jak ke komu a jak k čemu?

Bohužel, úřady jsou všemocné a mladí lidé s chutí věnovat se nějakému koníčku a obětovat pro něj maximum bezmocní.

S odstupem času vím, že většina problémů, s kterými jsme byli ze strany města obeznámeni, byla vyprodukována vedením městského úřadu jako záminka k vystěhování nás „nepohodlných“ z pozemku, na kterém by hranická radnice dozajista radši viděla něco „užitečnějšího“ než dráhu pro hrstku cyklistických nadšenců.

A proč že si to myslím? Z dostupných informací totiž vím, že v součastnosti je pozemek Českými drahami nabízen na odkup a jedním ze zájemců výběrového řízení je právě město Hranice…

A navíc, kdyby nám vedení města opravdu chtělo vyjít vstříc a naši činnost podporovalo, určitě by s námi minimálně spolupracovalo, tolerovalo naše zájmy, a problémy s občany, kteří v naší činnosti nevidí nic prospěšného, pomáhalo řešit společně.

Ostatně, o nic víc jsme ani nežádali; nesnažili jsme se získat žádné granty, kteréžto jsou určeny především pro rozvoj zájmových činností a realizaci využití volného času pro obyvatele.

Našim cílem bylo jen jedno - legálně vybudovat sportoviště nabízející vyžití mladým lidem, kteří svou náplň volného času našli v ježdění na kolech.

Kdybych dopředu věděl, že klacky pod nohy nám bude házet sama radnice, která tak oslavně na všechny strany hlásá, jak podporuje vyžití ve volném čase mládeže a jak investuje do nejrůznějších projektů na prevenci kriminality a užívání drog, žádný areál bych se nepokoušel zrealizovat a radši bych si šel zahulit někde do parku, kde bych zdemoloval lavičku.

Holt, pan starosta ani páni úředníci neznají ten pocit, kdy s vervou pracně budujete něco, co vás baví, něco perspektivního, dokonce městu prospěšného; něco, o čem si později můžete říct: Tohle jsem dokázal vybudovat sám, bez pomoci nějakých úřadů.

Neznají tenhle pocit, proto ani nechápou, jak frustrující pro člověka je, když se se bezmocně dívá na to zkázu připomínající místo, do kterého dříve dával tolik nadějí, času a peněz.

Tímto bych chtěl jménem všech hranických bikerů „poděkovat“ Městskému úřadu v Hranicích za ochotu a spolupráci.

Vít Vrbka

28.4.2008 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Házenkáři TJ Cement Hranice. Ilustrační foto

Cementáři na rozjetou Plzeň nakonec nestačili

Pojištění pracovní neschopnosti může vytrhnout trn z paty

Dlouhodobá léčba nemoci nebo úrazu zamává nejen s psychikou člověka, ale také s jeho peněženkou. Pokud nemáte našetřenou solidní rezervu, zamyslete se nad připojištěním pracovní neschopnosti. Může vám přijít vhod. Co byste o připojištění měli vědět prozrazuje David Kučera, finanční poradce Partners.

Pitbul kousnul návštěvnici baru do obličeje

Do fakultní nemocnice odvezla záchranka mladou ženu, kterou v jednom z přerovských barů pokousal pitbulteriér její známé.

Silný vítr vyvrátil strom na projíždějící automobil

FOTO Z MÍSTA / Varování meteorologů před silným větrem se naplnilo, a také na Přerovsko dorazil v neděli silný vítr, který způsobil ve večerních hodinách dopravní nehodu.

Špičky hledaly špičkový koláč a špičkovou slivovici. Tu nejlepší má starosta

VIDEO / Vůně moučníků, nezaměnitelné aroma domácí pálenky a báječná atmosféra doprovázela v sobotu 9. prosince již 14. ročník soutěže Špičkový koláč a špičková slivovice, a kde jinde než ve Špičkách. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT