Ditu Charanzovou i Martinu Dlabajovou znám celých těch devět let, kdy jsou v Evropském parlamentu. Patřily celou tu dobu mezi špičku českých europoslanců. Pracovitostí, svým evropským rozhledem, schopností dělat práci pro Česko. Obě byly součástí dnes už vlastně neexistujícího jádra původních příznivců hnutí ANO, kteří v něm viděli liberální protikorupční stranu. Mohly s ANO skončit podobně jako Pavel Telička už před pěti lety, ale udělaly to až nyní. Podle mnohých příliš pozdě, podle jiných pozdě, ale přece.
Přestože europoslanci, byť jsou pro Českou republiku důležitější než česká Poslanecká sněmovna a Senát dohromady, jsou pod rozlišovací schopnost „normálních Čechů“, je dobré si „rozvodové“ rozhovory, Charanzové pro HN a Dlabajové pro náš Deník, pozorně přečíst.
Obě totiž velmi jasně a přesně popisují nebezpečné zmutování Andreje Babiše a jeho politické firmy ANO. Podle obou evropských liberálek se Babiš a ANO posunují, nebo spíše už posunuly, do extremistické protievropské politiky. Dlabajová dokonce vyjadřuje pro Deník pochybnost, zda by dnes dokázala zabránit vládě ANO s SPD, jak se to podařilo po parlamentních volbách po volbách v roce 2017.
Na rozdíl od Charanzové i Dlabajové jsem Babiše s jeho obřími majetky a mediálním dopingem považoval v české politice vždy za nebezpečí. Ale snažil jsem se k němu jako k politikovi přistupovat nepředpojatě a hodnotit ho podle jeho činů. Ještě donedávna ho bylo možné označit alespoň za politika, který nefandí putinovskému Rusku ani totalitní Číně. Dnes, s dalším zmutováním k extrémní pravici a k orbánovským postojům, mizí i tato jistota. Babiš je dnes už stejně problematický jako Tomio Okamura a jeho SPD. Pro Česko, které by vedle demokratické vlády potřebovalo i demokratickou opozici, je Babiš politická tragédie.
