Druhá možnost u mě nakonec zvítězila. Na nádraží jsem jel autem a ani pohyb po našem hlavním městě mi nedělal větší potíže. I cesta v metru, autobuse a tramvaji a přesuny po pražských ulicích proběhly bez problémů.

Jakmile jsem se ale vrátil do Hranic a šel domů pěšky, už to tak růžové nebylo. Do prvních problémů jsem se (nebo spíš kolečka) dostal jen pár metrů před nádražím. Ukázalo se, že asfaltový chodník s několikacentimetrovými puklinami můj kufr překonat nedokáže.

Když se o kousek dále ukázal být chodník silně znečištěn, vzdal jsem to a vzal jej raději do ruky.

Má cesta se nezlepšila ani u autobusového nádraží, kde k sobě kachličky vůbec nezapadají a místy jimi prorůstá tráva. Šel jsem raději po silnici.

Hranice ještě mají co dohánět. Kufry na kolečkách jsou zatím příliš moderní.