Andrej Babiš kdysi označil sněmovnu za žvanírnu a Senát chtěl rovnou zrušit. Poslanců by pak mohlo být jen sto a ideální by byl většinový systém, aby si vítěz mohl čtyři roky dělat, co uzná za vhodné. Tyto divoké nápady ho naštěstí brzy opustily, protože se z rozhořčeného podnikatele stal ministrem financí a později premiérem. Musel hrát podle pravidel, byť se mu pravděpodobně dodnes nelíbí.

Otázka tedy zní, jak moc je překročil, když v minulých dnech nenechal na koaličních politicích a jejich výkonech nit suchou.

Bavíme-li se o jeho šestihodinovém úterním projevu k programu schůze, neporušil vůbec nic. Jako předseda strany přednostní právo a může mluvit k čemukoliv a jakkoliv dlouho. Respektive podle striktního výkladu jednacího řádu by neměl, ale nikdo mu to reálně nemůže zakázat. Možná by bylo přínosnější ho, byť se skřípáním zubů, poslouchat, psát si poznámky a využít sněmovnu k odražení jeho útoků, jež měly faktografický základ.

Nejen mne by zajímalo, jak je to s výstavbou porodnice v Brně, rozvojem psychiatrické péče, výpadky léků nebo dostavbou Dukovan.

A pokud šéf ANO hovořil o tom, že hejtman Královéhradeckého kraje a senátor ODS Martin Červíček „dostal kartáč“ za to, že se s ním při výjezdu stínové vlády sešel, pak i to si žádá vysvětlení. Jde-li o befel z centrály ODS, byl by to vskutku podivný signál. Babišovi lze vyčítat asi milion věcí, ale stranické čachry nikoliv. Ty byly pod jeho rozlišovací úrovní byznysmena. Vždy jednal s tím, kdo něco nabízel, a dokázal to realizovat.

Tím se dostávám k jeho čtvrtečním výlevům, které vyprovokovali koaliční poslanci zmínkami o jeho komunistické minulosti a rodinné historii.

Lídr hnutí ANO se urval ze řetězu, začal mluvit „o nové totalitě“ a útočit na ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN), jehož označil za „nulu a parazita“. Ten totiž pravil, že když „někdo lže, krade, podvádí a dělá špinavou práci a média o něm napíší, že lže, krade, podvádí a dělá špinavou práci, tak to není projev totality“. Vít Rakušan ironicky poděkoval za Babišův „morální striptýz“, kdy odhalil, kým je.

Všichni vědí, že expremiér vylítne jako čertík z krabičky, pakliže se někdo dotkne jeho minulosti, rodiny a Agrofertu. Jeho výrazivo bylo za hranou, ale nebylo neefektivní. Kampaň před evropskými volbami už jede naplno. Babiš začal řečnit ve sněmovně zcela promyšleně.

A když (nevhodně) atakoval Martina Dvořáka jako „úplně zbytečného ministra“, věděl, že mu velká část obyvatelstva zatleská.

V koalici to začíná kvůli rozpočtu skřípat. V hnutí STAN se ozývají hlasy, že pokud školství nedostane víc peněz, má se devět miliard vzít obraně. To jsou podněty zdola, od nespokojených starostů. Ministr pro místní rozvoj a šéf Pirátů Ivan Bartoš by se musel zakopat pod zem, kdyby se jeho rozpočtová kapitola zkrátila o polovinu. Vláda je nepopulární, důvěřuje jí jen čtvrtina lidí.

Babiš kuje žhavé železo. A pokud prohlásí, že Červíček, Kuba, Vondra nebo Vrecionová mají super názory, není to rozhodně jen omylem vyřčený soud. Právě s těmito politiky ODS by neměl problém jednat. Doma i v Evropském parlamentu. Takže Babišovy emoční erupce jsou jedna věc, ale jeho všekritické projevy mají naprosto racionální důvod. Příští rok chce vyhrát evropské a krajské volby a za dva roky domácí sněmovní.