Literární soutěž s názvem „Otevřená Evropa" byla určena studentům středních škol v České republice.
Jejím cílem bylo, aby si studenti uvědomili, co EU ve světě znamená. Od studentů nám přišly tři desítky prací. A je to vskutku zajímavé čtení.
Podívat se totiž na Evropskou unii perspektivou mladého člověka nezatíženého stereotypy společnosti může být velmi poučné.

VŠECHNY práce studentů z Olomouckého kraje zveřejňujeme ZDE
Evropská komiseZ těchto prací vzejdou tři vítězové, kteří postoupí do celostátního kola, kde může za své dílo získat kvalitní smartphone značky Apple iPhone nebo Samsung.
Tři vítěze oznámíme v našich novinách, ale také na webu www.denik.cz do konce června.

O strýci z Konga a jazyku laskavosti

Autor: Patrik Hon, Střítež nad Ludinou u Hranic
Škola: SPŠ strojnická Olomouc

Jsem moc rád, že se s Vámi mohu podělit o zajímavý příběh ze života mého strýce. Jeho život je příkladem toho, jak se může člověk z Afriky najednou ocitnout v moravském městečku Hranicích, jak tady může spokojeně žít a ještě být užitečný pro jiné lidi a pomáhat jim.

Mému strýci, který se jmenuje Bobby Bonyoma Lutchimba, je 33 let a narodil se v jižní části demokratické republiky Kongo, v druhém největším městě Lubumbashi.

Jeho tatínek byl univerzitním učitelem filozofie a bývalým členem parlamentu. Od malička se zajímal o sport, zejména fotbal, atletiku a box. Z dětství si pamatuje několik výrobků, se kterými se v Kongu setkal a na nichž bylo napsáno „made in Czechoslovakia´´.Byly to např. žiletky Tatra, žárovky Tesla, obuv Baťa, automobily Škoda.

Mnohokrát slyšel konžské novináře hovořit o Emilu Zátopkovi, jako o jednom z největších sportovců všech dob. To ještě ani ve snu netušil, že bude jednou v této zemi žít. Po úspěšném ukončení střední školy pokračoval na Univerzitě v Lubumbashi, kde studoval anglický jazyk a literaturu a chtěl pokračovat ve studiích v Turecku. Jeho rodiče však nezvládali ho dále finančně podporovat, protože chtěli zajistit také středoškolské vzdělání jeho mladším bratrům a sestrám.

Našel si tak práci v oblasti cestovního ruchu v Turecku a v hotelu Spice and Spy potkal Češku - moji tetu a byla to láska na první pohled.. Do České republiky přiletěl legálně roku 2007, kdy už si s tetou plánovali společný život, měli svatbu a dnes už mají malou dcerku.

Strýc si okamžitě hledal práci, aby mohl zabezpečit rodinu. S tetou začali podnikat, založili si živnostenský list a prodávali africké sošky, masky a šperky. Začal také vyučovat angličtinu a francouzštinu na soukromé Základní škole Sluníčko v Lipníku nad Bečvou a rovněž vedl konverzační kurzy angličtiny pro vojáky ČR v Lipníku a v Hranicích. Bohužel ekonomická krize zasáhla jazykovou agenturu, pod kterou strýc pracoval.

Velkou energii věnuje občanskému sdružení GoKoBoHumanitas, kterou založil s tetou a několika přáteli z Hranic v roce 2011. Podařilo se jim shromáždit více než 3 tuny školních potřeb a aktovek pro sirotky a chudé děti v Kongu. O této jejich sbírce byly informace na Tv Nova, psaly o ní místní deníky, hovořilo se o ní v rádiích. Zpočátku jim pomáhal Městský úřad v Hranicích, 7.mechanizovaná brigáda v Hranicích a také místní televize a Hranický deník.

Lidé z celé republiky posílali krabice plné aktovek, tužek, pastelek, sešitů a dalších školních potřeb, dokonce i hračky. Vojáci ze 7. mechanizované brigády v Hranicích a další dobrovolníci jim pomáhali naložit kontejner a díky finanční pomoci mnoha firem, které zaplatili dopravu, se mohl kontejner odeslat do Konga.

Strýc odjel také s přáteli z GoKoBOHumanitas do Konga, aby předal nasbírané školní potřeby a aktovky. Pro Konžany byl tento dar obrovským překvapením, protože dostat něco od národa, se kterým nemají společného téměř nic, ani jazyk, ani kulturu, ani historii, je opravdu projevem velkého lidství a velkorysosti.

Dobří lidé různé barvy pleti, národnosti, víry, vyznání a kultury hovoří stejným jazykem. Je to jazyk laskavosti, lásky, vzájemné úcty, solidarity, míru a tolerance. Naše země dala mému strýci nový smysl života a tou je jeho nová rodina. Někdy se sám sebe ptá, kde je vlastně jeho domov. Vždy si vzpomene na jedno staré africké přísloví: „Domov je tam, kde je tvé srdce". Takže má jasno, jeho domov je tady v České republice, protože tady má manželku a dceru. Pevně se rozhodl žít se svou rodinou tady, v České republice, v Hranicích.

Před dvěma lety nastoupil do multikulturní firmy zabývající se sdílenými službami pro globální telekomunikační společnost a Business Process jako pracovník IT oddělení a v současné době je už vedoucí týmu 7 pracovníků v oddělení IT pro francouzsky mluvící klientelu. Toto jeho zaměstnání je v Ostravě, kam denně dojíždí vlakem.

Je to již více než rok, co dostal občanství ČR a velmi rád využil možnosti být u svých prvních voleb, které se konaly v loňském roce, což dokazuje, že opravdu chce být platným a zodpovědným občanem země, kterou si sám zvolil.