„Ve mně se to pralo už hodně let. Když vzpomenu rok 1999, kdy jsme závod vymysleli, jezdili jsme i v pasážích s jehličnatými lesy. Je to čtvrt století, během kterého se příroda a lesy změnily, ať už klimatickými změnami, nebo kvůli kůrovci. Podmínky pořádat závody, ať už objektivní s ohledem na přírodu, nebo administrativní překážky, jsou jedna věc, to, že už mi není osmadvacet, je věc druhá,“ pousmál se Aleš Procházka.
play_fill
Největším problémem je pochopitelně odliv účastníků a s ním spojené financování náročného závodu pro elitní i amatérské jezdce potažmo mládež.
„Nedá se to dělat z nadšení. To možná rok nebo dva. Všechny náklady jsou stejné, je jedno, jestli závod pořádáte pro tři sta nebo patnáct set lidí. Teď jsou opravdu složité podmínky,“ vysvětluje hlavní organizátor Šela Marathonu.
Loni jen 350 závodníků
Chybí mu také zpětná vazba. „Naše generace, když jsme byli mladí, závod brala útokem. Všichni o něm mluvili. Jelo třeba sto padesát lidí z Přerova a šedesát z Lipníka nad Bečvou! Teď jde o jednotlivé kusy,“ počítá Procházka.
Například loni se na dvou hlavních trasách Author Šela Marathonu zúčastnilo 350 závodníků. „To je strašně málo,“ kroutí hlavou pořadatel.
Žádné smutné loučení
Derniéra by mohla nalákat zajímavý počet jezdců například návratem průjezdu nádvořími hradu Helfštýn.
„Rozhodli jsme se pro návrat na Helfštýn, kam jsme v minulých letech kvůli rekonstrukci nemohli. Trasa A obsahuje průjezd hradem. Ale celkově se snažíme vyhovět všem závodníkům různých kategorií a výkonností. Proto jsme vytvořili mix tras, ze kterého si každý vybere. Věříme, že to bude veselá tečka, nikoliv smutné loučení,“ přeje si Aleš Procházka.
Hozená rukavice?
To, že Author Šela Marathon nebude v dalších letech pořádat jeho tým, samozřejmě neznamená, že by se o zachování tradice nemohl pokusit někdo další.
„Byl bych strašně moc rád, kdyby se aspoň u dětských závodů našla generace třicátníků, která zvedne hozenou rukavici. Máme know-how, finanční zabezpečení z grantů města Přerova, které nás dlouhodobě velmi dobře podporuje. Třeba po úpravě pěšin v Michalově nebo na Laguně by si Přerov zasloužil závody pro děti,“ má jasno Aleš Procházka.
Ale co hlavní závod, který se jezdil i jako mistrovství České republiky v MTB maratonu? „Co se týká závodu dospělých, nevěřím tomu, že by to někdo po nás dokázal uspořádat,“ přiznal závěrem.
