V posledních čtyřech letech se těchto kolektivních závodů na tisíc metrů zúčastnil potřetí. A potřetí je také vyhrál.
„Plavu individuálně i za naši školu. Já jinačí sport ani nedělám. Třeba fotbal mě vůbec neláká," říká jasně při pohledu na pozlacený pohár.
Hranického sedmáka k plavání přivedli rodiče.
„Mamka chtěla, ať si to vyzkouším. Pak mě plavání chytlo a už jsem u toho zůstal," vzpomíná Jakub na své začátky.
„Začal jsem plavat ve třetí třídě, bylo mi tehdy asi devět let. Ze začátku jsme si pomáhali klasickými plovacími deskami. Když nám to šlo lépe, přeřadili nás do lepší skupiny," shoduje se se spolužačkou Markétou.
Také ona měla v úterý na celkem jednoznačném vítězství ve štafetě základních škol svůj podíl. S Jakubem navštěvuje stejnou třídu a oba chodí také do plaveckého kroužku.
S plaváním začala dokonce ještě dříve než její spolužák.
„Do kroužku jsem začala docházet už v první třídě. Na plavání jsem ale chodila už ve školce, takže vlastně plavu celý život. Plavání mě asi baví nejvíce, ale příležitostně se věnuju více sportům," prozrazuje Markéta Tománková.