Bylo jí pět let, když ji tatínek poprvé vzal na trénink juda. V Hranicích tolik tradičního sportu. O dvanáct let později už si Hana Šafaříková udělala první rozhodcovskou licenci. Série zranění a operací jí nedovolily pokračovat v zápasení. „Bylo to ideální řešení, jak s judem zůstat ve větším kontaktu a nadále se mu věnovat. Jsem za to ráda, protože jinak bych nebyla tam, kde jsem teď,“ má jasno.
Začátky coby rozhodčí byly tak nějak přirozeně jednoduché.
close
info
Zdroj: ČSJ/Miroslav Petřík
zoom_in
„Když se něčemu věnujete aktivně už od dětství, je jednodušší tomu potom pár věcí přizpůsobit. Hlavně vás to ale musí bavit,“ říká Hana Šafaříková.
Vyslechla jsem si výlevy
Role arbitra je ale pochopitelně často kontroverzní. Časem tak přišly i vyhrocenější momenty.
„Bylo by asi hodně zvláštní, kdyby to tak nebylo. Mnohokrát jsem si vyslechla různé názory a výlevy, které raději nebudu zmiňovat, ale to k tomu taky patří. Jsou situace, kdy každý máme jiný úhel pohledu a názor,“ má Hana jasno.
Na co si musí na tatami dávat největší pozor? „Najít si co nejlepší pozici, být neustále ve střehu, mít oči všude, vnímat zápas a oba závodníky. A taky předvídat,“ dodává.
Co se rozhodně předvídat nedá, je situace kolem koronaviru. V České republice se letos uskutečnilo tolik očekávané mistrovství Evropy, bohužel bez diváků a za přísných hygienických opatření. Také rozhodčí museli žít v takzvané bublině.
„To byla zajímavá zkušenost. Několik dní jste prakticky zavřeni jen na hotelu, nesmíte jej vůbec opustit, jen se přesouváte autobusy do haly a nazpět. Navíc před a během turnaje musíte podstoupit několik testů, v mém případě to byly vždy čtyři testy spojené s jedním mistrovstvím. Při každém vstupu do haly nebo na hotel vám měří teplotu. Omezuje Vás to, ale dá se to pár dní vydržet,“ popisuje Hana Šafaříková.
Praha? Byl to zápřah
V roce 2020 stihla také evropský šampionát do 23 let v chorvatské Poreči. Vrcholem ale byla Praha.
„Je to náročný turnaj. Na svoji práci se musíte soustředit tři až čtyři dny, prakticky od rána do večera. Není moc příležitostí k odpočinku během dne, někdy si skoro ani nestíháte zaběhnout na toaletu, případně se nějak občerstvit. Ovšem i s tímto musíte počítat, když se vydáte směrem rozhodčího,“ vysvětluje Hraničanka.
Dostat se mezi absolutní evropskou špičku podle ní vyžaduje neustálou zarputilost a touhu pracovat.
„Je to běh na dlouhou trať. Musí vás to bavit, musíte tomu obětovat spoustu času a vědět, proč to děláte a co je vaším cílem. Absolvovala jsem stovky zahraničních turnajů, musela jsem složit dvě zkoušky na mezinárodní rozhodčí,“ jmenuje Hana Šafaříková s tím, že tohle zdaleka není všechno.
„Světová federace juda má na nás neustále další a další nároky se zlepšovat, studovat různé situace, prakticky si je zkoušet, zúčastňovat se různých seminářů a školení,“ doplnila.
Je tedy stále na čem pracovat, aby se Šafaříková dočkala vysněného cíle, kterým jsou olympijské hry.
„Které to budou, nejde odhadnout. Uvidíme. Dostat se mezi TOP šest až osm rozhodčích z Evropy, kteří se tam nominují, není jednoduché. Kolegů je mnoho. Teď jen doufejme, že situace kolem covidu se uklidní a budeme mít možnost pokračovat v tom, co rádi děláme a čemu se věnujeme,“ uzavřela další z osobností, která šíří výbornou pověst hranického juda.
