Dnes pokračujeme pohledem na lehkou atletiku.

Lehká atletika

Pěstovala se od samého začátku klubu, ale rok 1923 byl rokem založení samostatného odboru, rokem otevření stadionu u Bečvy, rokem prvních závodů na regulérní atletické dráze, rokem přijetí do Československé amatérské atletické unie (ČSAAU).

Již v roce 1926 dokázali dorostenci (O. Mrkvička, M. Brant, O. Soušek, A. Matyáš, J. Tšpon, F. Odstrčil, F. Opálka, R. Polame, F. Pospíšil s kapitánem a trenérem L. Polame) získat titul mistra Československé republiky.

Pro popularizaci atletiky vykonaly mnoho „středoškolské poháry“, které od roku 1927 během devatenácti ročníků objevovaly nové talenty (např. Marian Motáň, Jaroslav Králík, Mirko Poledna, Vítězslav Procházka, Alois Formánek).

Do mistrovských tabulek ČSR se zapsal v roce 1929 Marian Motáň v desetiboji výkonem5671 bodů. Vedle Josefa Přidala, předsedy odboru a mezinárodního rozhodčího, stával Ladislav Polame, organizátor a trenér svých mladších bratrů - Mirka a Rudolfa, který se stal mistrem republiky v roce 1937 v běhu na 110 metrů překážek (15,9 sekund) a v trojskoku (1336 cm).

Za mladší dorostence začínal v Přerově v roce 1935 Miroslav Řihošek z Předmostí, pak působil v Praze a na mistrovství Evropy 1946 v Oslo získal dvě bronzové medaile - za skok daleký (729 cm) a ve štafetě 4x100 metrů (42,2 s).

Atletikou se zabývali i v přerovském Sokole, DTJ a Orlu, a závodníci často soutěžili v rámci svých organizací. Například Jaroslav Králík v roce 1937 reprezentoval DTJ v Antverpách na III. mezinárodní dělnické olympiádě a ve finále běhu na 100 metrů časem 11,3 sekund získal bronzovou medaili.

Orelskou jednotu reprezentovali zvláště Vladimír a Bedřich Zavadilovi, Antonín Böhm a L. Böhmová, a v roce 1935 získal nejvyšší orelské ocenění všestranný atlet Zdeněk Nillius.

S ženskou atletikou se začínalo později a dorostenecké tituly mistryň ČSR (V. Valentová, D. Vysloužilová, O. Šarmanová, O. Šicnerová, A. Sigmundová, S. Jirsová, A. Plšková, Z. Kantorková) v letech 1946 a 1947 přiváděly na stadion mnoho diváků a na atletickou dráhu nové naděje.

Snad největší pocty se dostalo sprinterce v běhu na 100 a 200 metrů Olze Šicnerové účastí na XIV. Olympijských hrách v Londýně v roce 1948. Podle přehledu o úspěších přerovských atletů v letech 1923 - 1983 zpracovaných JUDr. Janem Jirkou vytvořili muži osm a ženy dvacet československých rekordů a podíleli se na reprezentaci ČSR.

V roce 1943 věnovalo město Přerov plastiku s názvem Okřídlené vítězství od akademického sochaře Josefa Bajáka jako putovní cenu pro závod Velká cena města Přerova v běhu na 1500 metrů.

Sportovní klub Přerov se tak stal organizátorem nejen různých mistrovství republiky (např. v roce 1926 a 1930 dorostenců a 1932 juniorů), ale i vlastního závodu, který každoročně přilákal na atletický stadion závodníky zvučných jmen.

Při pátém ročníku v roce 1947 měl atletický podnik na startu vynikající závodníky. Velkou cenu vyhrál Václav Čevona před Emilem Zátopkem a závodu přihlíželo kolem šesti tisíc diváků.

V této době prožíval atletický odbor velký rozmach, měl 261 členů a 73 registrovaných závodníků. Za nacistické okupace skončili na popravišti mimo jiné i výborní přerovští atleti - tyčkař Rudolf Rajnocha a běžec na 400 metrů překážek Josef Riedl.

František Rašťák