Právě ve spolupráci s pamětníkem a důležitým členem pořadatelského sboru jsme pro vás při příležitosti významného padesátiletého jubilea připravili jedinečný seriál o historii motokárových závodů v Olomouci. Věděli jste, že u toho vůbec prvního byl i dědeček slavného MMA zápasníka Karlose Vémoly?

Tentokrát přinášíme i bohatou a unikátní fotogalerii pana Petra Vysloužila, který nechyběl u tratě coby fotoreportér.

ČÁST 9. - Jak průtrž mračen nevzala Šimákovi titul mistra Evropy 1980

O ikonickém prvním mistrovství Evropy v Olomouci a dojmech ze závodění vám povykládá sám domácí evropský šampion Milan Šimák. Nezapomenutelným zážitkem, kromě vítězství a titulu Šimáka, byla průtrž mračen, která se v neděli 7. září 1980 prohnala Olomouckem a málem zrušila konání finálových jízd.

Agroteam Štěpánov. Milan ŠimákAgroteam Štěpánov. Milan ŠimákZdroj: archiv Jana Strnadla

Předpověď počasí byla pro dny pořádání ME podle meteorologů příznivá a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo přijít něco nečekaného. Leč jak to tak bývá, stalo se, co se stát nemělo – ale asi také mělo…

Slavnostní nástup všech jezdců a pořadatelského sboru začal přesně ve 13 hodin. Od rána svítilo slunce, teplota byla přes 20 stupňů Celsia, na obloze ani mráčku a na stadionu bylo v hledišti už 20 000 diváků (a dalších 10 000 přicházelo před stadionem)!

Začalo slavnostní zahájení a nástup všech národních delegací. V čele živá dechová hudba, za nimi krásné mažoretky v nádherných bílých a červených stejnokrojích následované jezdci a pořadatelským sborem.

Byl jsem přidělený komentátorovi televizního přenosu Vladimíru Dolejšovi a seděl jsem vedle něho v letním obleku na komentátorském stanovišti. Přestože bylo krásné slunečné počasí, nosil jsem vždycky pro jistotu v kapse takový malý skládací deštník.

Motokárové mistrovství Evropy v roce 1980 bylo do té doby největší událostí svého druhu. Závody sledovalo 20 000 lidí i Československá televize. Jan Strnadl (vpravo) s Vladimírem DolejšemMotokárové mistrovství Evropy v roce 1980 bylo do té doby největší událostí svého druhu. Závody sledovalo 20 000 lidí i Československá televize. Jan Strnadl (vpravo) s Vladimírem DolejšemZdroj: archiv Jana Strnadla

Všechno běželo v pohodě bez problémů, program, přenos, ale slunce nějak začalo pálit. Jen tak mimochodem jsem se za sebe otočil a uviděl jsem, že se od Litovle na nás žene černé mračno. V ten moment jsem věděl, která bije.

Láďovi Dolejšovi jsem hned řekl, že se na nás žene pohroma v podobě průtrže silného deště. Ten to hned tlumočil do režie, ať nám něco donesou na zakrytí monitorů a nás. Technici sice donesli velké igelitové plachty, ale nepomohlo nic, ani můj deštník.

V momentě, kdy skončil oficiální zahajovací ceremoniál, tak se spustila taková průtrž mračen a takový vítr, že na nikom z přítomných na stadionu nezůstala nit suchá a nikomu nepomohlo nic.

Odnesl to samozřejmě také můj nový oblek, který se potom už hodil jen jako pracovní.

Průtrž trvala sotva 10 minut, ale všichni byli promočení až na kost. Nejvíce mně bylo líto těch mažoretek v krásných bílých šatičkách, které v kozačkách na vysokých podpatcích nestačily ani přeběhnout dráhu a schovat se aspoň za buňku časoměřičů. Schytaly ten liják naplno a všechny ty jejich účesy a malůvky, co si tak pracně nanášely na řasy a rty, aby se líbily – musím říci, že se opravdu líbily všem – jim stékaly po obličejích.

Nikdo nevěřil, že se pojede

Největší problém měl ale ředitel závodu Zdeněk Šebesta, protože na oválu stadionu, kde byl start a velmi rychlá levotočivá zatáčka, a na některých dalších úsecích tratě bylo v ten moment 20 centimetrů vody.

Všichni už mysleli, včetně všech představitelů Mezinárodní kartingové federace FIA/CIK, že se závod nepojede. Stejně tak i režisér televizního přenosu Ctirad Fuksík šílel, že se závod nepojede a bude po přenosu.

Tady se ale ukázaly velké organizační a manažerské schopnosti a zkušenosti ředitele závodu Zdeňka Šebesty i nadšení a zápal pro věc celého organizačního štábu. Zdeněk Šebesta zavolal řediteli Technických služeb, do deseti minut bylo na dráze pět zametacích vozidel – myslím se jim tehdy říkalo Bobr – na dráhu nastoupili všichni traťoví komisaři a další pořadatelé s košťaty a metlemi a za dalších třicet minut bylo po kalužích.

Motokárové mistrovství Evropy v roce 1980 bylo do té doby největší událostí svého druhu. Závody sledovalo 20 000 lidí i Československá televize.Motokárové mistrovství Evropy v roce 1980 bylo do té doby největší událostí svého druhu. Závody sledovalo 20 000 lidí i Československá televize.Zdroj: archiv Jana StrnadlaZávod se odjel, náš reprezentant a člen Agrotýmu JZD Zlatý klas Štěpánov Milan Šimák vybojoval titul Mistra Evropy v kategorii Intercontinetal C (tj. vzduchem chlazené motory) a motokárová Evropa z toho byla paf.

Kromě toho se ale také ještě několik roků hovořilo jak mezi jezdci, tak i mezi činovníky Mezinárodní kartingové federace FIA/CIK s uznáním o „koncertu“, který předvedli olomoučtí pořadatelé na dráze, když dokázali po té velké průtrži mračen asi za půl hodiny připravit dráhu znovu tak, že se celé mistrovství mohlo a také odjelo bez problémů.

Na závěrečném slavnostním večeru potom president FIA/CIK pan Ernest Buser vyslovil velký obdiv, uznání a poděkování celému pořadatelskému sboru za uspořádání mistrovství Evropy.

Doslova řekl, že už nikdo z nich po průtrži mračen nevěřil, že se ještě v neděli 7. září 1980 finálové jízdy o tituly mistrů Evropy ve třídách C-1 a C-2 v Olomouci odjedou.

Jan Strnadl

Vzpomínka Milana Šimáka

Milan Šimák se v Olomouci stal historicky prvním „nezápadním“ mistrem Evropy. Do té doby si prvenství odnášeli prakticky jen Italové, Švédové nebo jezdci NSR. Takto rodák z Lažiště u Prachatic vzpomíná na svůj velkolepý triumf:

Agroteam Štěpánov. Milan ŠimákAgroteam Štěpánov. Milan ŠimákZdroj: archiv Jana Strnadla„Na závod v Olomouci se vzpomíná dobře, protože to byl největší úspěch v mé závodnické kariéře a tenkrát jsem si to ani neuvědomil. To až potom později, když jsem si byl pro titul v Paříži.
Před vlastním závodem jsme byli rozčarovaní. Měl jsem dobrý čas a najednou přišla taková obrovská průtrž mračen! Ale musím přiznat, že nakonec mi mokrá trať ten titul vyhrála, protože tenkrát jsem byl na vodu úplně špičkový. Měl jsem i káru přestavěnou na vodu, i nárazník a výfuk.
No a teď najednou start. Já jsem odpálil, pár lidí šlo rovně do bariéry, já jsem se otočil a vlastně po prvním kole jsem měl stadion náskok – obrovský náskok!
Takže jsem v klidu jel. Já jsem ten závod nejenom vyhrál, já jsem ho vyhrál skoro o kolo. Akorát jsem pak měl ke konci problém, protože jak pořád bylo hodně vody, tak se mi zadřelo plynové lanko, takže jsem vyjel až na ten val zezadu, jak byly tribuny stadionu. Tam se mi ho povedlo zašťouchat zpátky. To se mi nějak povedlo, ale dvě kola jsem plynoval rukou. No a tak jsem dojel a jízdu vyhrál. Tak si říkám je to paráda, máme jedno místo.
A pak přišla druhá jízda – sucho a říkal jsem si, že to asi nezvládnu. Tak jsme dali nové gumy, já už startoval z první řady. Opět start – pryč. Jel jsem plný plyn a než se ostatní vymotali, vyjel jsem první. Já měl tehdy špičkové starty. No a druhou jízdu jsem zase vyhrál.
Pak mně říkal státní trenér Pepík Miláček, jestli vím, že třetí jízdu už nemusím, že už jsem mistr Evropy. Ale slušelo se jet.
Samozřejmě jsem nedal nové gumy, protože stály tenkrát 6 500 Kčs, já bral tehdy v práci 1 400 měsíčně, takže to byl docela problém. Nasadili jsme starší gumy. Po startu jsem vedl asi dvě kola, potom mě nějak předjeli, jezdil jsem asi pátý.
Pak byl přede mnou Picini, který byl několikanásobný mistr světa. Divně se choval, tak si říkám, co to děláš a předjel ho a skončil čtvrtý. Všichni z toho byli paf a já jsem byl mistr Evropy.
Do dneška mám v kanceláři u sebe motokáru v původním stavu s motorem ČZ, se kterým jsem jel. Je to opravdu motor ČZ, už tehdy jsme jezdili proti Rotaxům, Pavezi, KZH a těmhle speciálním motorům, ale já měl dobrý ČZ.“

Všechny díly našeho seriálu:

Motokárové mistrovství Evropy v roce 1980 bylo do té doby největší událostí svého druhu. Závody sledovalo 20 000 lidí i Československá televize.
OBRAZEM: Televizní přenos motokár z Olomouce v roce 1980, který málem nebyl
Agroteam Štěpánov. Sestava z konce roku 1980.
Historie motokár v Olomouci: Ve Štěpánově vznikl „neporazitelný“ Agroteam
Grand Prix Sigma v roce 1978 přivedla do Olomouce jezdce kapitalistických zemí včetně nejrychlejších Italů. Nic ale nebylo zadarmo. Prvomájový průvod byl povinností
Historie motokár v Olomouci: Když poprvé dorazili i Italové a deset tisíc diváků
Grand Prix Sigma 1977. Start jedné z rozjížděk
Historie motokár v Olomouci: Proměna v Mekku Československa. Podívejte se
První závod motokár na Spartakiádním stadionu v Olomouci v roce 1973.
Historie motokár v Olomouci: z ulice na Spartakiádní stadion. Unikátní fotky
Zdeněk Šebesta byl mužem, který v Olomouci udával směr motokárového závodění. Zde při zahajovacím projevu před ME v roce 1980.
Historie motokár v Olomouci: Na evropské výsluní kormidloval Zdeněk Šebesta
První závod v Hodolanech 11. května 1962.
Historie motokár v Olomouci: První závody pořádal i dědeček Vémoly
Start vůbec prvních závodů na Spartakiádním stadionu v roce 1973. V listopadu to bude padesát let.
Historie motokár v Olomouci: Úvod do unikátních vzpomínek pamětníka