Lední hokej

Těšil se přízni již v roce 1913 pod vedením Jana Ohery, ale v době války se vše rozpadlo.

Zpočátku se hrál bandyhokej (s krátkými hokejkami a s gumovým nebo koženým míčkem), teprve v letech 1924-1925 se přešlo na hru s pukem v primitivní výstroji a s amatérsky vyrobenými hokejkami.

Z podnětu Ference Maršálka, známého tenisového reprezentanta, založili nadšenci 25. listopadu 1928 hokejový odbor SK a prvním předsedou byl zvolen MUDr. Jan Lacina.

K prvním hráčům patřili fotbalisté, tenisté a házenkáři: Vilém Vignati, Jan Gebauer, Jaroslav Weintritt, Václav Šubrt, Viktor Kozánek, Eduard Mičík a Ing. Vilém Brant, který byl vybrán i mezi reprezentanty ČSR - aby se udrželi v dobré kondici.

I když byli hokejisté odkázáni na rozmary přírody, hra se úspěšně rozvíjela a přilákala vždy mnoho diváků převážně v dopoledních hodinách. Teprve v roce 1935 bylo kluziště na sokolském stadionu vybaveno i potřebným elektrickým osvětlením.

Vedle SK Přerov měl své hokejové družstvo i Sokol Přerov a DSK Viktorie. Výkonnost přerovského hokeje rostla a mezi úspěšné hráče se dále zařadili Skopalík, Dreiseitl, Novotný, Špitt, Michálek, Kobliha, Weber, Doležel, Rýpal, Prachař, Houžva a Chudoba.

Těsně před válkou a v prvních letech okupace patřili přerovští mezi významná družstva na Moravě. V sezoně 1940/1941 bojoval SK o mistra Moravy, ale byl od SK Židenice poražen.

Provozování nejen hokeje, ale i dalších sportovních soutěží se za války hodně omezilo, neboť byly potíže s cestováním, dále byl zákaz většího shromažďování osob, bylo nařízeno zatemnění kvůli bombardování a mnoho hráčů odcházelo na nucené práce.

V poválečném období se hrál hokej dále na přírodním kluzišti. Péče byla věnována hlavně mládeži a přerovští dorostenci se probojovali až do finále mistrovství republiky.

Umělá ledová plocha byla ještě dlouho snem hokejistů, ačkoliv i menší města se dokázala s tímto potřebným zařízením pro účelné využívání volného času vypořádat.

František Rašťák