Jak dlouho jste se připravovala na takový velký turnaj?

Půl roku. Od Mistrovství Evropy masters v Poreči, odkud jsem si dovezla bronz. Můj trénink zahrnuje běhání, judo a posilování. Díky tomu, že pracuji v Armádě České republiky se mohu připravovat během pracovní doby v tělocviku. Cítila jsem z řad kolegůi velení velkou podporu.

Jedná se o váš největší životní úspěch?
Ano. Mám nepopsatelnou radost. Dřela jsem na to docela dlouho. Mám takovou zásadu, nikdy se nedívám na tabulky, takže když jsem v prvním zápase narazila na soupeřku z Německa, která je loňská vítězka Evropy i světa, neměla jsem zrovna radost. V Chorvatsku na Evropě jsem ji porazila a vyřadila ze soutěže.V Miami jsem vyhrávala po celou dobu zápasu, ale nakonec mi porážku oplatila a podařilo se jí zvítězit nejmenším možným bodovým rozdílem. Útěchou je mi to, že nakonec vyhrála celé závody a stala se mistryní světa. Aspoň ta porážka tak moc nebolela. Ale měla sílu jako kůň. (směje se)

NEČEKANÁ REAKCE

Z čeho máte největší radost?
Je jasné, že z medaile. A taky z toho, že jsem doma. Potěšujícím faktem je i to, že ani jedna ze soupeřek nemá děti, tudíž se mohou naplno věnovat judu. Madlene (světová vítězka) mi po zápasech říkala, že nemá děti, protože žije judem a pracuje jako sportovní trenérka. Ocenila to, že já jako dvojnásobná matka jsem schopná se připravit na závody takového formátu.

Změnil se nějak životní rytmus Vaší rodiny, když jste se připravovala na závody nebo vše zůstalo při starém?
Řekla bych, že trochu ano. Musím ale říct, že mám tak skvělé rodiče, kteří mi kluky pohlídají, když jsem na soustředění nebo na závodech. Maminka má pak hroznou radost, když jí kamarádky gratulují k mým úspěchům. Ostatně. je to i její zásluha.

Jak reagovalo okolí na skutečnost, že jste se stala druhou vícemistryní světa?
Nečekala jsem takovou mohutnou reakci. Po peripetiích spojených se zpáteční cestou (pozn. red. letecká společnost stávkovala a Veronika Sigmundová do poslední chvíle nevěděla, jak a kdy se dostane domů) jsem měla obrovskou radost, když jsem přijela domů a před domem na mne čekali sousedé z celé ulice v Drahotuších a vítali mě s kyticía šampaňským.

To muselo být dojemné.
Bylo.

Máte i nějaké špatné zážitkyz Ameriky?
V první řadě jídlo. Shodila jsem tři a půl kila, takže jsem k zápasům nastupovala s váhovou nevýhodou pět kilogramů. Není nad českou kuchyni. V druhé řadě se mi dělá špatně v letadle. Jsem si jistá, že teď dlouho nikam nepoletím. Bylo to pro mě utrpení. Navíc mi při zpátečním letu praskl bubínek. Jsem neskutečně ráda, že jsem doma.

VÁNOČNÍ TURNAJ

To věřím. Máte nyní ještě nějaké další cíle nebo si chcete hlavně odpočinout?
Teď momentálně žádné nemám. Ráda bych se věnovala rodině a připravovat se na svátky. Chci ale vyhrát na našem klubovém vánočním turnaji. (rozesměje se) Snad tam konečně oslavím ten bronz i se svými kamarády z juda.