O účasti v něm přitom ještě před rokem a půl v rozhovoru pro Deník tvrdil, že jde o „výzvu, ve které nemá co ztratit". A rozhodně zatím nic neztratil.

Martine, v červnu jsi s reprezentací odehrál důležitý zápas proti Srbsku, kdy se rozhodlo, že se Češi dostanou na mistrovství světa. V zápase jste nebyli favoritem, měli jste několikagólové manko. Doufal jsi i přesto v postup?
Doufali jsme určitě všichni. Možná ne všichni na sto procent věřili. Pak aspoň bylo co slavit a radost byla o to větší.

Stanislav Beránek z Cementu Hranice tě už vidí příští rok v Kataru na mistrovství světa. Jaké jsou tvé šance se tam dostat?
Rád bych tam jel. Budu se snažit na sobě makat, udržet se ve formě. Konkurence je ale samozřejmě obrovská, třeba už jen proto, že na rozdíl od ostatních kluků nejsem profesionální házenkář a házená mě neživí. Mám určité rezervy, které nejdou napravit.

Kdy padne finální rozhodnutí, zda budeš jedním z hráčů na mistrovství?
Asi někdy v listopadu nebo v prosinci. Oba budoucí trenéři jsou ze zahraničí, takže uvidíme, jestli mě vyberou. Jestli před tím bude ještě nějaká příprava, to zatím nevím. Záležet bude především na mém aktuálním zdravotním stavu a na tom, zda by mě na mém postu na hřišti dokázal nahradit někdo schopnější.

Hraješ v reprezentaci, hraješ v Hranicích. Jak vypadá tvé působení u Cementářů do budoucna?
Ještě na rok tu mám smlouvu. V Hranicích mám dobrou práci, domov a rodinu. Někam do zahraničí odcházet nechci. I když nikdy neříkej nikdy. Mám už určitý věk, nebudu se pouštět do rizika. Stabilní zaměstnání je pro mě prioritou. Takže rok v Hranicích ještě budu, pak je to otevřené. Ale ať už to dopadne jakkoliv, z devadesáti procent se určitě budu zdržovat v Hranicích.

Ráno do práce, odpoledne na trénink

Trenér hranických házenkářů Libor Hrabal v rozhovoru prozradil, že od příští sezony budou mít Hranice dvě posily ze Zubří – Mičkala a Třeštíka. Ty jsi do Hranic před časem také přišel ze Zubří. Znáš se s nimi už ze hřiště a těšíš se na ně?

Jsou to mí dobří kamarádi. Takže to, že budeme znovu hrát společně je výzva a vlastně i hlavní důvod, proč jdou právě do Hranic. Věřím, že zde dobře zapadnou do party.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi tím, když trénuje česká reprezentace a tím, když se účastníš tréninků v Hranicích?
Je to obrovský rozdíl. Kvalita hráčů i samotných tréninků je v reprezentaci mnohem vyšší. Každý tam ví, co má dělat. Je nás hodně a všichni musí být stoprocentně koncentrovaní. Takový přístup v Hranicích nikdo nemůže chtít. Reprezentační tréninky probíhají dvakrát denně, což je mnohem náročnější. Tělo mi tuhne, proto chodím pravidelně na masáže. Já toto všechno využívám jako určité know how, které pak můžu přinést do Hranic a na tréninku se o něj se spoluhráči podělit.

Co tě čeká v létě?
Na začátku července jedu na dovolenou. Pak už začíná příprava na další sezonu. Takže je to celoroční rutina: ráno do práce, odpoledne na trénink, večer spát a ráno zase to samé. Ale to je to, co mě baví.