Závod se běží z Marathonu do Athén na klasické trati vytýčené na základě legendy o řeckém vojáku jménem Feidippidés, který měl údajně po bitvě u Marathonu v roce 490 př. n. l. nést zprávu o vítězství Athéňanů nad Peršany z Marathonu do Athén a tam se slovy „Zvítězili jsme" vyčerpáním zemřel. První maratónský závod se uskutečnil v rámci programu I. olympijských her v roce 1896 s cílem na Hranický odchovanec Petr Kroča vyzkoušel pravou maratónskou trať v Řeckunádherném stadionu v Athénách, při této příležitosti kompletně rekonstruovaném. Stejný cíl čekal maratónce na olympiádě v roce 2004.

Jak to na trati v Athénách v neděli 11. listopadu před závodem vypadalo?

„Trať rekordům nepřeje: je náročná svým stoupáním téměř 400 metrů a navíc byl jasný a horký den. Nejedná se o klasický městský okruh, takže organizátoři museli zajistit nejen odvoz účastníků na start, ale i odvoz jejich osobních věcí do cíle. Odvoz běžců do místa startu v Marathonu byl organizován brzy ráno z Atén. Ještě potemnělé ranní město nabízelo zajímavý pohled. V kavárnách a na ulicích se potulovaly zbytky nočních hýřilů a mezi nimi se pohybovaly sportovně oblečené postavy se stejnými igelitovými batohy. Startovní výstřel v Marathonu doprovázelo slunce, modrá obloha a ohňostroj," popsal Petr Kroča.

Nadšení a srdeční organizátoři zajistili na trati dostatek občerstvení, voda a zdravotníci byli k dispozici každých 2,5 km. Kvalitní značení tratě a elektronické měření časů i mezičasů s výsledky na internetu bylo samozřejmostí.

„Pocity, které zaplaví člověka v momentě, kdy vbíhá na olympijský stadion Panathenaikos, se dají těžko popsat. Cílová rovinka, majestátní tribuny s aplausem několika tisíc diváků, to je něco neopakovatelného," pochlubil se atlet. (red)