V cyklistice rozhodují o výsledcích mnohdy i minimální nuance. Vedle kvalitní techniky a více než dvacet tisíc kilometrů ročně je však nedílnou součástí cyklistické přípravy také regenerace, jejíž význam po dennodenním několikahodinovém tréninku je základem úspěchu.

Proto do mrazivé komory zavítali Karel Hartl a Tomáš Gladiš. Po lékařské prohlídce, kterou je potřeba před nástupem na léčebnou kúru podstoupit, již nebylo na co čekat a oba jezdci se oblékli do modrých oblečků, nasadili si roušky, čelenky a rukavice a sešli po schodech do předsíně polária, kde je 60 stupňů pod nulou.

První obavy z procedury a extrémních teplot se rozplynuly po první minutě a ta druhá již hranickým bikerům v minus 114 stupních utekla výrazně rychleji.

„Do polária jsem se těšil, o prospěšnosti procedury jsem mnoho slyšel ve škole a také jsem chtěl vyzkoušet, jak člověk vnímá tak nízké teploty,“ svěřil se Tomáš Gladiš, student fyzioterapie na UP v Olomouci.

„První minuta se trochu vlekla, ale při dalších vstupech už jsem proceduru bral mnohem klidněji. Nejpříjemnější pocity jsem zažíval první minuty bezprostředně po opuštění kryokomory, to byla doslova psychická i fyzická euforie. Nyní mám za sebou první kúru a určitě plánuji v terapii pokračovat. Zvlášť když mám pocit, že to skutečně funguje, v následujícím maratónu mi nohy jely skoro samy,“ dodal.

Hraničtí cyklisté nejsou prvními sportovci, kteří účinky kryoterapie vyzkoušeli. Po olomouckých ragbistech nebo zlínských fotbalistech do polária sestoupil také paralympionik, cyklista Jiří Ježek, který má na svém kontě zlato ze Sydney a z Atén, titul mistra světa i Evropy.

(ys)