„Pan Havlíček z iDnesu mou výpověď v rozhovoru trošku zkreslil. Dal mi sice článek ke korekci, ale potom už na mé připomínky nereagoval. Mezi mnou a vedením nejsou neshody, ale rozdíl ve filozofii na vývoj klubu, na jeho vizi a na koncepční práci. Není to tedy o tom, že bych se tam s někým hádal, to chraň pánbůh, "snaží se Jaroslav Hudeček uvést informace z médií na pravou míru.

„Vedení má prostě svou filozofii a já zase svou. Jde o to, abychom našli společnou řeč a aby pokračovali v nějakém režimu, který bude mít pro klub přínos, i když už tam nebudu. Nechci jen odejít, prásknout dveřmi a ,po mně potopa´. Takový typ trenéra nejsem," pokračuje.

A v čem spočívá rozdíl mezi pohledem na věc trenéra Hudečka a hranického vedení? „Tkví to hlavně v zapracovávání hráčů. Měnit jich každý rok zhruba sedm je totiž velice problematické a málokterý trenér by s takovým týmem dokázal pracovat. Já to bohužel nedokázal. Loni odešlo sedm lidí ze základu a letos jich má odejít stejný počet," vysvětluje.

V letošní sestupové sezoně Hranice ve velkém sázely na mladé hráče, z nichž ale většina přišla odjinud a za rok zamíří zase dál. A to je pro jednasedmdesátiletého zkušeného kouče neakceptovatelné. „Já rád pracuji s mladými hráči, ale potřebuji, aby mi tady zůstali alespoň dva nebo tři roky. V druhém roce by měli začít zužitkovávat poznatky a zkušenosti z toho prvního a ve třetím by měl jejich výkon vrcholit. Toto je standardní trenérská práce," krčí rameny.

Chybí vztah k městu

Další díru v nastoleném hranickém systému vidí jejich dosavadní kouč v chybějícím vztahu k městu ze strany hráčů.

„Lidé nám vyčítali, že ve hře chybí srdíčko. A já je naprosto chápu. Z jednadvaceti hráčů byli jen čtyři zdejší odchovanci. Většina z nich v tom městě nebydlí, nemají k němu vztah a pro řadu z nich je to jen přestupní stanice," popisuje. „A já pak po tom městě chodím, zastavují mě fanoušci a všechno mi to vyčítají. Jim ne. To znám už z Karviné, kterou jsem trénoval dříve," dodává.

„Fanoušek přitom pochopí, když se prohraje po bojovném výkonu a hráči se mohou fanouškům podívat přímo do očí. On totiž má ten klub skutečně rád a bude mu fandit i nadále. To se ale bohužel letos mnohokrát nestalo," říká smutně. „Přes to bych chtěl fanouškům moc a moc poděkovat za věrnost klubu i hráčů, které podporovali i v nejtěžších momentech, kdy jim hráči mnoho radosti nepřinášeli,“ dodává s poklonou.

Házenkáři Strakonic porazili Hranice 27:25 a mohou slavit postup do extraligy. Foto: Jan Škrle
FOTO: Sestup! Házenkáři Hranic se loučí s extraligou

Je potřeba zvolnit

A jak to bude s působením kouče Hudečka dál? „V Hranicích budu končit a nastoupí noví trenéři. Já se ve svých letech musím otáčet hlavně na rodinu. A také si potřebuji vyčistit hlavu, protože po této sezoně jsem psychicky úplně na šrot," přiznává.

„Známí mi říkají, ať už na sebe dávám pozor a ten sport si už spíš jenom užívám. Ať dělám třeba jen konzultanta. Nad tím teď hodně přemýšlím," odkrývá něco ze svých možných budoucích plánů.

Hranice měly přednost

A že svá poslední slova myslí skutečně vážně, dokládají i ta následující. „Nebudu lhát, v průběhu sezony jsem nabídky odjinud dostal. Všechny jsem je ale odmítl. Chtěl jsem se totiž plně koncentrovat na záchranu Hranic," prozrazuje.

„Jak už jsem ale říkal, chtěl bych z toho kolotoče už pomalu vycouvat do pozadí a nanejvýš už jen týmům pomáhat. Trénování mě baví, ale musím už zvolnit. Má dcera teď trénuje děti v Karviné, takže je i jedna z variant, že bych jí vypomáhal. Mám tam navíc i vnučku. Musím si to ale napřed všechno pořádně srovnat v hlavě," říká na závěr Jaroslav Hudeček.