Pro triatlonistku z Hranic Kristýnu Skupieňovou se účast na Patagonmanovi rovnala splněnému (nejen sportovnímu) snu. Jako jediná Češka navíc mezi ženami vybojovala skvělé páté místo.

„Ještě teď těžko hledám slova. Bylo to intenzivní od prvního až do finálního momentu. Výsledek pro mě moc znamená,“ pochvalovala si v pondělí den po závodu devětadvacetiletá triatlonistka.

Kristýno, jaké byly vaše pocity bezprostředně po dokončení závodu?
Byla jsem moc šťastná, že je to za mnou, protože jsem toho měla už plné kecky (usmívá se).

Čekala jste tak dobré umístění?
Po ne moc podařeném plavání mě takové pěkné umístění ani nenapadlo, ale když jsem se na kole začala posouvat pomalu dopředu, pohrávala jsem si s myšlenkou, že by to nemuselo dopadnout špatně.

Dá se vůbec říct, že nějaká část závodu pro vás byla nejjednodušší? A kde jste si naopak sáhla na dno?
Nedá se úplně říct nejjednodušší, ale bavila mě cyklistická část, i když závěrečných 45 kilometrů na kole bylo v protivětru. I tak se mi to líbilo. Závěrečný běh byl asi nejnáročnější, protože jsem si dala za cíl běžet, co to půjde, a to se potom člověk hodně mačká.

Co bylo na celém závodu to nejextrémnější? Zaskočilo vás něco?
Zaskočila mě a zároveň potěšila teplota vody, na tyto podmínky byla příjemná. Nejextrémnější byl protivítr na kole, který naštěstí byl jen v tom závěru.

Jak jste si vychutnala přírodu Patagonie?
Jo, občas jsem koukala kolem sebe a žasla nad tou nádherou. Jinak si budeme krajinu ještě vychutnávat následujících 10 dní po závodě, už jen tak jako turisté (usmívá se).

Proč jste vlastně svou přípravu směřovala právě na tento závod v daleké Patagonii?
Lákala mě na tom ta vzdálenost, kam až se člověk musí od nás z Česka dopravit, ale také závod sám o sobě. Jižní Ameriku jsem vždy chtěla navštívit a teď se to krásně sešlo i se spojením s typem závodu, který mám ráda – extrémní Ironman.

Jedná se o největší úspěch vaší kariéry?
Ne. Podařilo se mi dvakrát zvítězit na extrémním Ironmanu Jánošík na Slovensku, to je pro mě pořád srdcovka.

Byla jste ve startovním poli jedinou Češkou, je to tak? Proč se vás nesešlo více?
Ano, byla jsem na startu jako jediná z České republiky. Řekla bych, že je to pro tu odlehlost, nejspíš i finanční náročnost a samo o sobě náročným profilem. A taky se v tomto období spousta triatletů připravuje na novou sezonu.

A jaké jsou tedy nyní vaše další plány?
Budu odpočívat a po novém roce začne pomalinku příprava na další sezonu, kterou musím teprve naplánovat.