V Hranicích jste v úterý převzal ocenění pro úspěšného krajánka za reprezentaci města nejen v minulé sezoně. Jste za to rád?

Jsem rád, že si na mě vzpomněli, vzešel jsem odsud a za celou dospělou kariéru jsem měl spoustu úspěchů, snad jsem i příkladem pro mladé sportovce tady. I z malého města jako jsou Hranice je možné dostat se mezi absolutní světovou elitu.

Sportovec roku města Hranice roku 2023 v Divadle Stará střelnice.
VIDEO: Hranický sport má nového krále. Dominovalo judo, zazpíval Záhorovský

V Hranicích rostou zajímaví rychlostní kanoisté, juniorskou kategorii ovládl Antony Kocman. Sledujete mladé naděje?

Věděl jsem o něm. Znám ho, není věkově až tak daleko ode mě, abych nevěděl (úsměv). Ale tím, že už se v Hranicích nepohybuji, mám přehled menší. Dříve studijní, teď už pracovní povinnosti mě drží v Praze, takže nemám čas sledovat další mladé závodníky. Zrovna Antonyho znám, má našlápnuto a uvidíme, jak to bude pokračovat. Bohužel, výkonnost v mladších kategoriích toho moc neřekne.

Jak to myslíte?

Já osobně jsem měl první úspěchy až někdy v sedmnácti letech. Trvalo to, výkonnost v dospělých jsem poté měl, a vlastně stále mám, větší, než ti, kteří v mládežnických kategoriích byli lepší.

Hranický judista Martin Bezděk (v modrém) na Evropském poháru v Dubrovníku.
Zranění a operace. Hranický judista Bezděk snil o olympiádě. Teď se vrací

Čím to podle vás je?

Je to dáno biologickým věkem a fyzickou vyspělostí. Všichni víme, jak mohou děti vypadat v deseti letech. Rozdíl dvou hlav není problém, je tedy jasné, kdo pak bude asi lepší ve sportu. U mě to bylo dané hlavně tím, že jsem dříč. Než se trénink projevil, muselo to dojít do stádia, kde už nehrál tolik roli talent. Nemám až takový sportovní talent. Mám ale talent na trénování. Mám velmi dobrou regenerační schopnost a dokážu odtrénovat v objemech, které málokdo vydrží, v tom je moje síla.

Jak často se podíváte do rodných Hranic? Předpokládám, že tam máte rodinu a známé.

Rodinu samozřejmě, jinak ale hrozně málo. Sportovně-pracovní povinnosti mě drží v Praze. Když mám náhodou volno, chci být doma s manželkou, než abych jezdil do Hranic. Přeci jen, z Prahy je to daleko a nevyplatí se jezdit na otočku na jeden den. Chce to na několik a taková příležitost se mi naskytne málokdy.

Rok 2024 je samozřejmě kvůli olympiádě speciální. Jaký bude pro vás?

Pro mě je speciální tím, že na krátkých tratích je poslední. Už sport nechci dělat na takto vysoké úrovni. Mám za sebou deset let profesionálního sportu, živilo mě to, dával jsem mu téměř vše. Do toho jsem vystudoval vysokou školu a dělám práci v oboru, která mě baví, naplňuje a je znatelně lépe placená. A má budoucnost. Sport bych mohl dělat dalších pět let, ale co potom.

Takže to za rok vypadá na sportovní důchod?

Sportovat budu pořád, ale chci zkusit maraton, který není olympijskou disciplínou. Už nechci mít zápřah, jaký jsem měl doteď.