Pane trenére, stále převládá zklamání z toho, že se nepodíváte do play-off?
Určitě. Hranice mě angažovaly, abychom se do play-off probojovali. Beru to tak, že jsem nesplnil očekávání. Neříkám ale, že jde o nějak hluboké zklamání. Nevidím to až tak černě. Na všem zlém vidím něco pozitivního. Přesto, že se nám nepodařilo probojovat do play-off, tak se nám teď otevírá cesta k otestování mladých.

Co nakonec podle vás rozhodlo o desátém místě po základní části?
Myslím si, že hlavně zranění Pepy Kučerky. Byl ústřední postavou našeho mužstva. Gólman je prakticky polovina mančaftu. Ta jistota už tam taková bohužel není. Dalším ovlivněním bylo zranění Andrše, který se nám vyautoval v Zubří. Přetrhl si přední křížové vazy a je na dlouhou dobu taky ze hry. Post střední spojky nás trápí, nemáme tam údernou sílu. Musíme ji najít. Potkávaly nás nešťastné věci, na které se nechci vymlouvat, ale určitě ovlivnily některé těsné výsledky.

Takže vás mrzí těsné porážky a remízy?
Body, které jsme ztratili doma, nás připravily o play-off. Měli jsme doma získat o šest bodů více. To nás vyautovalo z play-off. Mrzí nás tyhle výsledky, ale naše hra nebyla až tak špatná.

Kde jste na vaší hře viděl pozitiva?
Navázali jsme na dobrou obranu, která už v Hranicích byla. Dokládá to i počet obdržených branek, jsme na druhém místě, to je fantazie. Obrana kvalitní je a pokud k tomu zachytají brankáři a všechno se sejde, tak jsme schopni uspět s kýmkoliv.

S čím jste naopak nespokojen?
Přechod do rychlého protiútoku nám pořád vázne. To jsou věci, které nás brzdí. Jsou to laciné góly, na které bychom se nemuseli nadřít. Postupný útok také nemá potřebnou kvalitu. Brankáři jsou průměrní, obrana vynikající, přechod do rychlého protiútoku špatný, postupný útok průměrný. V počtu vstřelených branek jsme zase druzí od konce. Takže to koresponduje.

Nejste možná vůči mladému týmu až příliš kritický?
To mi říká i dcerka, která taky trénuje, nebo další kamarádi. Říkají, Jardo, spočítej si věkový průměr tvých útočníků a neber křídla. Ty tam máš průměr mezi osmnácti a dvaadvaceti lety a chceš, aby to už byli špičkoví hráči. To mě vždy trošku potěší. Je třeba s nimi pracovat, aby naše hra získávala na kvalitě. Teď jsme do mančaftu přivedli další kluky. Jsem rád, mají zájem, baví je to a mě to baví dvojnásob, pumpují do mě agresivitu a takový drajv, je to fajn (úsměv).

Mluvil jste o větším prostoru pro mladé. Jak to bude vypadat v praxi?
Starších a zkušených se samozřejmě zbavovat nebudu, to by byl nesmysl. Zbránky, Magrly nebo Čadry potřebujeme. V zápasech ale chci prostřídat všechny. Už teď v Brně jsme nastupovali v základu s Vincourem, který přišel z Litovle. V útočné fázi to ještě není ono, ale v obranné fázi mě nadchl. I sám Brož, který je zkušený a vede si jej tam, říkal, že je to dobré a parádní, jak chce pracovat. Mladých je tam celá řada. Jen to teď musím poskládat. Prvořadé bude jít za vítězstvím. Ale ne za každou cenu. Řekněme, že dostane méně prostoru Brož nebo Zbránek, já si tam otestuju tyhle mladé kluky. Můžou rotovat na různých postech, uvidíme, jak a kde se kdo chytne. Tou cestou chceme jít s tím, že půjdeme za vítězstvím.

Jak budete hráče v nadstavbě motivovat?
I když hrajeme play-out, je potřeba hrát za Hranice. Neříkám, že kluci nejsou srdcaři, ale určitě to není to pravé ořechové. Každý je z jiného klubu, ta hlava ještě není stoprocentní. Já jsem člověk, který přepne. Jsem Karviňák, ale teď jsem v Hranicích a prioritou je pro mě pracovat co nejkvalitněji pro Hranice. Ty jsou teď pro mě na prvním místě. Všechno obětuji pro Hranice, když jsem se rozhodl sem jít. Chci udělat maximum pro to, abych Hranicím vrátil důvěru. Toto by měli pochopit i hráči. Liju jim do srdce, že na hřišti jsme teď jeden tým. Na tomto chci pracovat.