Olympiáda v Deníku

Útok na elitní dvacítku už ale bude těžký kalibr. Dvaadvacetiletý Lehečka v rozhovoru pro Deník prozradil také drobné změny v týmu, kde svou roli hraje i Tomáš Berdych. Jak důležitou? „Pomáhá mi poznávat tenis zevnitř,“ říká aktuálně 31. tenista světa.

Jak jste si užil slavnostní předávání cen?

Bylo to moc pěkné. Zlatý kanár v Přerově se mi moc líbí, každý rok si ho moc užívám. Je skvělé zase přijet a mít tu možnost vidět se s lidmi, se kterými se jen tak nevídám.

Zkompletoval jste „zlatý hattrick“, potřetí za sebou jste se stal nejlepším českým hráčem. Co to pro vás znamená?

Je to pěkné. Pro mě je ale určitě hlavním měřítkem a motivací mé umístění ve světovém žebříčku. Prvním mužem v Česku můžu teoreticky být, i když budu mimo první světovou stovku. A to určitě není mým plánem. Je to však krásné ocenění, protože na druhou stranu se konkurence zvedá a plno kluků se u nás zlepšuje.

Cítíte, že vám mladíci jako Jakub Menšík šlapají na paty? Jak to vnímáte?

Sleduje se to velice hezky. Byla doba, kdy jsem byl jediným hráčem ve stovce, teď už jsme tam s Tomášem Macháčem dva. Je to strašně fajn, užívám si, že se spoustou z těchto kluků spolu v Prostějově trénujeme. Ať už je to Vít Kopřiva, Dalibor Svrčina nebo Kuba Menšík. Je to cítit, že kluci se zlepšují. Ale já se snažím zlepšovat také, takže doufám, že nás v první světové stovce, padesátce, bude brzy co nejvíc.

V prosinci na Zlatém kanáru každý rok bilancujete a prozradíte cíle do nové sezony. A vždy je pak překonáte neskutečně rychle. Tak jaké umístění na světovém žebříčku máme očekávat za pár týdnů?

Máte pravdu. Dva roky zpátky jsem byl 140. a říkal jsem, že chci do stovky. Podařilo se mi to druhý týden v únoru. Minulý rok jsem byl 80. a chtěl do první padesátky. Podařilo se mi to v posledním týdnu v lednu. Teď bych chtěl do dvacítky, nejlépe do patnáctky. Tak doufám, že do konce února bude zase hotovo (směje se). Samozřejmě to říkám s nadsázkou. Určitě mám nějaký cíl, kterým je nakouknout do první dvacítky a udržet se tam. Je to ale strašně těžké, konkurence je tam opravdu vysoká.

Proběhly ve vašem týmu drobné změny, právě protože je naplnění cílů čím dál složitější a je na vás větší a větší psychický tlak?

Je plno věcí, u kterých jsem zjistil, že je nedělám tak, jak bych měl. Limitovaly mě a některé limitují i nadále. Od toho mám ale skvělý tým, který mi pomáhá. Přerušil jsem spolupráci s Janem Mühlfeitem, mám nového mentálního kouče. Pořád ale s Honzou zůstáváme v kontaktu a fungujeme dál. V týmu proběhla nějaká malá změna, ale není to nic drastického. To je součást sportu.

Zůstává Tomáš Berdych. Jak důležitá je pro vás jeho role ve vašem trenérském štábu?

Můj trenér Michal Navrátil ho nazval jestřábím okem nad naším týmem. To je doopravdy jeho pozice. Snaží se dohlížet na to, abychom dělali všechno profesionálně a eliminovali momenty, kdy neděláme něco naplno a tak, jak bychom měli. Ve světové desítce byl přeci jen strašně dlouho a zkušenosti má opravdu obří. Ať už jde o to, že se mnou vyjede na turnaj, nebo o to, že poradí, jak udělat turnajový plán, jsou to důležité aspekty. Pomáhá mi poznávat tenis zevnitř. Možná s ním nestrávím na kurtu tolik času jako s Michalem, ten má ale jinou roli. Tomášovi jeho role sedí výborně.

Tomáš Berdych taky vyhrál dva Davis Cupy. Teď to bude na vás, co ale říkáte na nový formát této soutěže. Nevrátil byste ten starý se zápasy v naplněné hale v Česku?

Není to jednoduchá otázka. Teď jde o strašně zajímavý formát, ale jsem přesvědčen, že tenis se má hrát hlavně pro diváky. A k tomu patří zápasy doma a venku. Ano, nový formát je v plno věcech zvláštní a originální, určitě je finančně o dost více zajímavý. Přál bych si ale, abych měl šanci hrát před domácím publikem a tohle bylo jako dřív.