Judista Jestřebský je mistrem extraligy. Jaká byla jeho cesta za titulem?

Jedná se o unikátní triumf také pro hranické judo, žádný jiný odchovanec zatím v mužské kategorii takto nezazářil.

Jestřebský hostuje v různých extraligových klubech již od svého přechodu do mužské kategorie, titul se mu podařilo získat až nyní.¨

Šestadvacetiletý rodák ze Znojma začal s judem ve svých pěti letech v Odrách, odkud se následně přesunul do Drahotuš. Místní klub se postupem času přestěhoval do Hranic a Jestřebský tak začal své působení v Judo Clubu Železo Hranice. Právě zde poprvé nakoukl i do extraligy.

„V šestnácti letech jsem pod Železem Hranice naskočil do prvního zápasu. To je nejnižší věk, kdy se můžete v extralize prát. Tenkrát jsme postoupili z první ligy, ale byla to záležitost jednoho roku. Nebyli sponzoři a lidi, kteří by udělali body. Měl jsem tenkrát už nějaké úspěchy v dorostencích, tak mě tam vzali. Nějaké zápasy jsem vyhrál, některé prohrál," vzpomíná čerstvý mistr extraligy.

ČEKÁNÍ NA EXTRALIGOVOU PLACKU

Jako talent českého juda logicky chtěl pokračovat v nejvyšší soutěži. Proto přišlo druhé angažmá, Jestřebský se pral za Brno.

„Funguje to přes známosti. Šlo o hostování, trenér mě neměl problém pustit, i když bych v první lize nějaké body udělal. Mohl jsem ale hrát extraligu a prát se s těmi nejlepšími. Tam jsme víceméně bojovali o udržení v soutěži. Strávil jsem tam asi tři nebo čtyři roky, byla tam dobrá parta," připomněl brněnskou štaci, na které jej trénoval i současný kouč Liberce Jaroslav Švec.

Poté zamířil poprvé do Liberce s touhou konečně získat extraligovou medaili. „Dva roky jsem se pral za Liberec. Byli jsme ve skupině o titul, ale vždy jsme prohráli souboj o třetí místo, a skončili čtvrtí. Trošku mě to štvalo, slibovalo se, že uděláme placku, a na tom mi tenkrát záleželo víc než na nějakých penězích," říká trojnásobný dorostenecký mistr republiky.

Na řadu tedy přišla další výzva a vytoužená první kolektivní extraligová medaile. Psal se rok 2012 a bronzovou medaili získala Olomouc v sestavě i s Adamem Jestřebským. V té době se shodou okolností naposledy z titulu radoval právě Liberec.

„Ten klub byl víceméně tvořen jen odchovanci Olomouce, takže jsem kluky znal. V první sezoně se to ještě nepovedlo, ale další sezonu jsme byli třetí. Boj o třetí místo jsem vyhrál, ale poranil jsem si záda. Asi ve třiadvaceti letech jsem tak musel vynechat celou sezonu," poznamenal hranický judista.

Ještě před nepříjemným zraněním ale zvládl vybojovat svou druhou bronzovou medaili z mistrovství republiky jednotlivců.

ZRANĚNÍ A NÁVRAT DO LIBERCE

Období pauzy v roce 2013 vyplnil regenerací a léčbou. Přišel tak čas také na profesní povinnosti, z Jestřebského se stal policista. Povinnosti judisty ale rozhodně nešly stranou, ba naopak.

Ale nepředbíhejme, v roce 2014 už Jestřebský v závěru roku zasáhl do mistrovství republiky jednotlivců, kde skončil pátý v kategorii do 81 kg.

Extraligová nabídka z Olomouce pro ročník 2015 nepřišla, specialista na kategorii do 73 kilogramů tak putoval opět do Liberce. V květnu 2015 se navíc zúčastnil i prestižního policejního mistrovství Evropy v Drážďanech, kde skončil na pátém místě.

„V té době už jsem kontaktoval znovu Jardu Švece, jestli o mě nemají v Liberci zájem. Věděl jsem, že mám natrénováno, že bych mohl být platný, věřil jsem si. Jarda řekl, že ano, ve váze do sedmdesáti tří kilo jsme byli dva. Já jsem se odepral většinu základní části," přiblížil Adam Jestřebský.

NEPŘÍJEMNÉ HUBNUTÍ A EXTRALIGOVÝ ŠOK

Po dvou kolech základní části se čtyři nejlepší kluby republiky sjely do Prahy, kde bojovaly o mistrovský titul. Liberec v semifinále narazil na vicemistra z pražských Vršovic. Jestřebského však nejprve čekal boj mimo tatami. Čekalo jej těžké shazování kilogramů, musel se opět vejít do své kategorie do 73 kilogramů.

„Bylo to nejhorší hubnutí, co jsem za svou kariéru absolvoval. Musel jsem shodit osm kilo za deset dní. Ještě ve tři hodiny ráno v den závodu jsem musel jít běhat, protože jsem potřeboval zhubnout ještě jedno kilo. Na první kolo jsem nebyl použitelný, doplňoval jsem vodu. Kolega naštěstí vyhrál," prozradil úspěšný judista.

Do finále už nastoupil, svůj zápas ale nejtěsnějším možným rozdílem prohrál. O vítězství Liberce nad USK Praha v čele se známým reprezentantem Lukášem Krpálkem ovšem rozhodl Slovák Milan Randl proti loňskému maďarskému vicemistrovi světa do 90 kg Krisztianu Tóthovi. Nikdo z domácího celku si nepřipouštěl prohru USK.

„Mysleli jsme, že budeme druzí. Milan tam soupeře krásným chvatem zahodil na druhý nejvyšší bod. Ještě ale byly dvě minuty do konce, tak to potřeboval udržet. Měl výbornou defenzivu, takže se slavilo. Všude kolem byly jen kamenné obličeje," popisuje účastník olympijských her mládeže.

K zisku překvapivého zlata pro Liberec se pojí ještě jeden příběh. Během sezony tragicky zahynul člen týmu a český reprezentant Alexandr Jurečka. Osudným se mu stalo potápění. Kamarádi senzační titul získali i pro něj.

„Saša byl hodný kluk, ještě letos jsme spolu absolvovali soustředění v Naparii v Hranicích. Udělal hodně práce v základních kolech, medaili by si zasloužil. Já musím poděkovat rodině, přítelkyni a trenérovi Markovi Nádvorníkovi," zmínil se Jestřebský.

Letošní rok byl pro něj v extralize tím posledním. Tedy alespoň v kategorii do 73 kilogramů.

Vzhledem k nepříjemnostem s hubnutím plánuje přesedlat na kategorii do 90 kilogramů. Nejspíš za tým, který jej pro vrcholné judo připravil – Judo Club Železo Hranice.

„Výšku na to mám bez problému. Uvidíme, jak mi to půjde. Shazování je nepříjemné, už to nechci absolvovat. Už asi osm let musím držet váhu. Nemám pro to ani zázemí a hrozně se tím ničí zdraví," vysvětluje na závěr Adam Jestřebský.