Řeč je o házenkáři Martinu Kavkovi, jenž se v neděli se svým týmem postavil v domácím prostředí proti Hranicím a k porážce největšího konkurenta 27:25 přispěl pěti brankami.

„Návrat do Přerova je pro mě takovým malým vysvobozením,“ přiznal.

Zvládli jste nejdůležitější utkání jara a možná i celé sezony, takže jaké jsou pocity?
Samozřejmě, že jen ty nejlepší. Byli jsme v pozici, že my můžeme, kdežto Hranice musejí. Chtějí se totiž dostat do první šestky jako loni, kdežto od nás se to před sezonou moc nečekalo. Do utkání jsme šli v klidu, protože nervózní museli být spíš oni.

Úvod tomu ale vůbec nenasvědčoval, když jste ve 13. minutě prohrávali 2:7.
Vytvářeli jsme si šance, ale bohužel je neproměňovali. Kučerku jsme rozchytali a on byl tou naší hlavní překážkou v úvodu zápasu. Postupem času jsme ale zlepšili obranu, začali se i trefovat a už hráli, jak jsme si řekli před zápasem. V závěru poločasu jsme to perfektní šňůrou stáhli a dokonce šli i do jednobrankového vedení.

V úvodních minutách jste si nemohli poradit s vynikajícím Kučerkou. Postupem času se mi ale zdálo, že místo hry se víc soustředil na komunikaci s rozhodčími, což jej možná do jisté míry vyvedlo z rovnováhy.
I to je možné. Určitě to i souviselo s tím tlakem na ně, že u nás museli vyhrát. Jakmile jsme začali manko dotahovat a potažmo i vést, tak se bavili s rozhodčími a trochu i hádali mezi sebou. Takže jejich nekoncentrovanost na hru k našemu zvratu určitě přispěla.

Vaši stíhací jízdu na konci první půle, kdy jste posledních šest minut vyhráli 7:0, přerušil až poločas, který přišel Hranicím určitě vhod.
To ano. My jsme ale byli tak rozjetí, že jsme na náš výkon ze závěru navázali i po přestávce a dotáhli utkání do vítězného konce.

Druhá půle ale neměla zase až tak jednoznačný průběh. V jednu chvíli jste sice vedli už o pět branek, ale v 52. minutě to Hranice stáhly na 23:22.
To už se zřejmě nervozita trošku přenesla na naši stranu. Hranice vytáhly osobní obranu na dva hráče, což se u nás v lize moc nehraje. Tím, že na to nejsme zvyklí, tak jsme možná trošku, i já osobně, uspěchali nějaké akce a střely. Soupeř začal stahovat a jak v první půli pro něj, tak ve druhém naštěstí pro nás už zápas skončil.

Martin Kavka. Foto: DENÍK/David Klein

Museli jsem jim ukázat, kdo je tady doma

V těch závěrečných minutách to byla spíše taková „hurá“ házená.
Ono to bylo právě způsobené tím, že vytáhli obranu a to se pak nedá hrát nějaký systém. Většinou jen „hoď a běž“ nebo se prostě musíte sám uvolnit, takže i proto hra vypadá neuspořádaně. Naštěstí jsme utkání zvládli, takže můžeme být spokojeni.

A jak jste spokojen se svým výkonem? Vstřelil jste pět branek.
Řekl bych, že tak padesát na padesát. Určitě to mohlo být lepší. Sám jsem nedal nějaké čisté náskoky, takže se střelbou spokojenost není.

V závěru jste dostal celkem dost zbytečně červenou kartu za oplácení. Muselo to být?
Bylo to trochu způsobené i tou nervozitou, ale hlavně tím, že Galus tam zatáhl za ruku Tomáše Perničku ve vyložené šanci, a to se prostě nedělá. Museli jsme jim ukázat, kdo je tady doma, aby si takové fauly nedovolovali. Naštěstí se to obešlo bez nějaké další šarvátky.

Martin Kavka. Foto: DENÍK/David Klein

Raději hrát o šestku než sedět s medailí na lavičce

Za Přerov to dnes bylo teprve vaše třetí utkání v letošní sezoně. V zimní pauze jste přišel z Karviné, kde jste nedostával tolik prostoru. Jste tedy raději zpět v Přerově, v rodném klubu, kde dostáváte dost prostoru a jste vytížený v boji o první šestku, nebo byste raději byl v Karviné a s týmem usiloval o jednu z medailí?
Je určitě hezké bojovat o medaili, ale také záleží na tom, jak si ji zasloužíte. To raději budu hrávat padesát minut za zápas a bojovat o šestku, než hrát o medaile, ale de facto nehrát a jen s klukama trénovat a v zápase sedět na lavce.

Jak to, že jste nedostával téměř vůbec žádný prostor na hřišti?
Je tam dost velká konkurence, kdy všech čtrnáct hráčů může hrát v základu. V přípravě jsem hrával, ale nepovedl se mi jeden zápas, dostali šanci jiní, ti se chytili a už jsem se nedostal na plac. Jsem rád, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, já se do konce sezony vrátil do Přerova a zase se můžu dostat do nějakého herního tempa.

Takže to je pro vás i takové malé vysvobození.
Dá se říci, že ano.