Kliknutím zvětšíteCelkem v kariéře zvítězil počtvrté. Navzdory tomu, že ani jeho rok nebyl úplně ideální. Čtvrt roku promarodil s kotníkem. V závěru turecké ligy však táhl své Fenerbahce. Istanbulský velkoklub ale opustil a namířil si to do Barcelony. Na závěr tureckého působení se stal nejužitečnějším hráčem finálové série s Efesem. Teď už přepíná myšlenky k domácímu Eurobasketu, kde se pokusí s národním týmem uspět i před zraky českých fanoušků.
Stal jste se počtvrté v kariéře nejlepším basketbalistkou České republiky. Co tomu říkáte?
Fakt už tolikrát (smích).
Na trůnu jste po pěti letech vystřídal svého kamaráda. Jak to nese Tomáš Satoranský?
Je pravda, že se už asi deset let se spolu střídáme. A že by to chtělo mít nějakého nástupce. Ale zdá se, že se jeden rodí a Víťa Krejčí to brzy bude.
Čekal jste, že „Satyho“ porazíte?
Nečekal. A když jsem, se to, dozvěděl, bylo to pro mě překvapení.
Neříkal jste po letech kralování Tomáše Satoranského: Kámo dobrý, ale už stačilo, pořád jsem tady také já?
Vůbec. Tomáš hrál v nejlepší lize na světě. I když to sezonu neměl nejlepší, ale už jen hrát v týmu NBA je velký úspěch. Proto mě nenapadlo, že bych ho mohl vystřídat. Myslím si, že měl vyhrát.
S jakými pocity jste přebíral skleněný míč určený pro vítěze ankety?
Musím se přiznat, že jsem byl nervózní. Ale každopádně jsem rád, že jsem vyhrál a pro cenu si mohl jít.
Počkejte, vy jste si šel počtvrté pro trofej a byl jste nervózní?
To jsem vždycky. I před každým zápasem?
Co je tedy pro vás horší, hrát nebo mluvit před lidmi?
Samozřejmě mluvit. Čeština mi dělá trochu problémy. Poslední měsíce jsem v podstatě česky nemluvil.
Vnímáte letošní prvenství jinak než ty předchozí tři? Přece jen jste byl podstatně mladší.
Možná ano. Právě proto, že to pro mě bylo překvapení. Vnímám to daleko víc, protože jsem porazil našeho nejlepšího hráče. Ještě to vstřebávám.
Nejlepší Češi poslední dekády společně obléknou dres jednoho euroligového týmu. Bude teď Tomáš Satoranský nahrávat na smeče Janu Veselému i v Barceloně?
Dělali jsme si srandu s manželkou, že teď mu naleju míč já a on zakončí. Ale bohužel. Známe se celý život, ovšem on to nedokáže udělat. Pořád se bude snažit nahrávat.
Jak dlouho jste rozmýšlel nad nabídkou Barcelony a hrál ve vašem rozhodování nějakou roli právě Satoranský?
Byli jsme v kontaktu, ale já jsem byl první, který se tam rozhodl jít. Tím, že tam pak šel i on, mě jen utvrdilo ve správném úsudku.
Splnil jste si sen, zahrát si na klubové úrovni s Tomášem Satoranským v jednom dresu?
Bavili jsme se o tom a shodli jsme se, že to jeden druhému dlužíme. Vyzkoušeli jsme si spolu hrát v reprezentaci. Jenže to se vidíte maximálně měsíc. Za to těch deset měsíců bude pěkná challenge.
Co hrálo klíčovou roli opustit po osmi letech vaše Fenerbachce a odejít do klubu euroligového konkurenta?
S Fenerbahce jsem vyhrál, co se dá. Potřeboval jsem získat novou energii. Potřeboval jsem najít klub, které mi to může dopřát. Doufám, že to s Barcelonou vyjde.
Ležela vám na stole ještě jiná nabídka, nebo jste okamžitě skočil po Barceloně?
Bylo to narychlo. Barcelonu jsem hned vzal.
Kouč Jasikevičius je podobně jako Obradovič, kterého jste zažil ve Fenerbachce, hodně emotivní. Bude vám sedět?
Mám rád takové typy trenérů, tak by mi mohl vyhovovat. Saty ještě takovou možnost neměl, takže uvidíme. Já s nimi mám bohaté zkušenosti, tudíž ho mohu připravit.
Pomýšlíte v Barceloně na základní pětku?
Každý trenér sází na nějakou základní sestavu, o které si myslí, že je lepší s ní začínat. Abych pravdu řekl, tak mi je úplně jedno, jestli jdu do hry od úvodního rozskoku nebo z lavičky. Pro úspěch týmu dělám vždy maximum z jakékoli pozice. Chci i Barceloně pomoct vyhrávat tituly.
Chystáte se s Tomášem Satoranským přenést nějaké herní prvky třeba z reprezentace do hry Barcelony?
Musíme se připravit na to, že systém je daný trenérem a přizpůsobit se. Nemůžeme do něj přinášet nějaké svoje věci. Budeme se snažit se co nejvíce podřídit systému, aby se týmu dařilo.
Blíží se Eurobasket. Myslíte už na Barcelonu, nebo teď máte v hlavě jen reprezentaci?
Jasně, že na Barcelonu myslím. Když změníte klub, tak chtě na chtě jste duchem tam. Ale v posledních dnech už mám nastavenou hlavu na reprezentaci. Máme v podstatě měsíc připravit se na Evropu.
Co očekáváte od šampionátu? V O2 aréně bývají domácí akce velkolepé.
Doufám, že bude vyprodaná hala. Hrozně se na to těším?
Ve skupině změříte síly rovněž se Srbskem, zemí, kde jste si vyhlédl svou paní. Jak se těšíte na tento souboj?
Jasně, že je to pro mě prestižní a speciální zápas. Samozřejmě k Srbsku mám osobní vazbu, ale naše reprezentace má přednost.
V minulosti se spekulovalo, že můžete reprezentovat právě Srbsko. Jak hodně to mělo k realitě?
To vůbec nebylo na pořadu dne. Jak jsem působil v Bělehradě, tak jsem se dozvěděl, že bych mohl dostat srbský pas. A v podstatě se stal domácím hráčem. V té době bych se musel zřeknout českého pasu, a to nepřipadalo v úvahu.
Bere to Eurobasket v domácích podmínkách jako vyvrcholení vaší reprezentační kariéry?
Každý rok přichází nějaké vyvrcholení (úsměv). Tím, že je Euro doma má své neobyčejné kouzlo. To se nepodařilo několika generacím před námi. Všichni se na to těšíme, protože všechny úspěchy jako mistrovství světa, olympijská kvalifikace se konaly venku. Doufám, že přidáme další doma. Nebudeme ustupovat od své hry a dáme do toho všechno.
Naznačil jste, že jste nervózní před každým zápasem. Bude to na Eurobasketu ještě zřetelnější?
Možná před utkáním. Jak vkročím na hřištěm, tak nervozita ze mě opadává.
Jaký si dává český tým pro Eurobasket nejnižší cíl?
My si nedáváme žádný cíl. Potrénujeme, zahrajeme si přáteláky a jdeme na to. Jako každé léto. Vloni jsme prý taky neměli žádnou šanci postoupit z olympijské kvalifikace.
Když nechcete mluvit o cíli, tak jaký je sen?
Sen je hrát co nejlíp. A pak uvidíme, na co to bude stačit.
72
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
