Petr se do českého reprezentačního družstva nominoval spolu s uničovským Martinem Hornem a Janem Vinklerem z Rousínova.

V jednotlivcích sklidili první, sedmé a desáté místo, v týmu se hoši umístili jako druzí. „Konkurence tam byla opravdu veliká. Měřili jsme síly se soupeři z třinácti zemí. I z Ameriky tam byli,“ zdůrazňuje Petr náročnost světového mistrovství.

V německém městě Wasserkuppe, kde se MS konalo, nebyl však poprvé. Vloni se tam účastnil Mistrovství Evropy. „Taky probíhalo na podzim a my jsme si tam s družstvem vybojovali třetí místo,“ připomíná loňský úspěch Petr, který je žákem osmé třídy na ZŠ Struhlovsko.

V Německu ale minulý týden nebodovali pouze školáci. Seniorský tým leteckých modelářů, který měl mezi sebou také reprezentanta z Hranic, obsadil příčku šestou. „Přivezli jsme teď naší republice celkem tři medaile, což se zatím nikomu jinému v letošním roce nepovedlo,“ poukazuje na úspěšnou trofej hranický Vojtěch Zima. Zároveň si ale stýská, že je podhodnocena.

„Závodníci z Polska dostávají za světové medaile v přepočtu i několik desítek tisíc korun a k tomu ještě pravidelnou měsíční rentu. Naše úspěchy nejsou oceňovány nijak,“ srovnává rozdílné podmínky ve dvou sousedních státech Zima. Získané medaile jsou podle něj zčásti dílem náhody, zčásti šikovnosti.

„Ze čtyřiceti procent je to klika,“ přiznává modelář. Kromě jiných zážitků si ze světového mistrovství přivezl i jeden nepříjemný.

„Několik modelů tam zůstalo. Vletěly do drátů elektrického vedení a shořely,“ vypráví Zima a podotýká, že jeden model vyjde na deset až dvanáct tisíc korun. Wasserkuppe, kde se mistrovství konalo, je podle něj mekkou plachtění. Je tam i největší světové muzeum větroňů a modelů.

„Po válce zakázali Němcům výrobu motorových letadel, a tak se vrhli na plachtění. Dá se říci, že jsou zakladateli tohoto sportu,“ míní Zima a už se těší na mistrovství republiky, které se v říjnu uskuteční v Hranicích.