Milan Hnilička: Cítím frustraci. Rozhodnutí zavřít sport jde za epidemiology

Na úvod mám otázku k aktuálnímu dění. Jak vnímáte návrat fanoušků na tribuny a kritiku, která se kolem toho strhla? 
Situace je složitá. Pro nás je prioritou návrat amatérských sportovců. Ale líbí se mi, že v některých případech už mohou být na akcích diváci. Za velmi přísných podmínek včetně rozestupů či testování. Vnímám to jako bezpečnou cestu, vyhovění požadavkům pořadatelů. 

Zmínil jste amatéry. Asi se shodneme, že aktivní sport je žádoucí především u dětí. Kdybyste měl jedním nebo dvěma slovy vyjádřit pocit, který vámi cloumá při omezeních kolektivních aktivit, co byste řekl? 
Frustrace. To je asi nejvýstižnější výraz. Argumentujeme. Snažíme se přesvědčit ostatní, aby se už děti mohly vrátit ke sportování, a tím, že se to nedaří, tak to v nás vyvolává určitou bezmoc. 

Počítáme s testováním, pusťte nás sportovat, říkají trenéři dětí

A teď mi ještě prozraďte: to říkáte jako táta, nebo jako politik? 
Obojí. Jako otec tří dětí i jako politik. 

Z průzkumu mezi trenéry a dalšími představiteli (sport 2.0) vyplývá, že ten největší problém způsobuje fakt, že se z každodenního vzorce chování dětí vytratil pohyb. Co vy na to? 
S tím se nedá než souhlasit. Jsem v úzkém kontaktu s autory tohoto průzkumu a ve většině bodů mezi námi panuje shoda. 

Řada oponentů však tvrdí, že sportovat jde dál a starat se o to mají rodiče. Kromě faktu, že mnozí rodiče už toho mají nad hlavu, mi přijde, že lidé razící tuhle teorii nikdy nesportovali. Tréninky v kolektivu, návyky, hra – to nejde běháním v parku či jízdou na kole nahradit… 
Vnímám to jako vy. Rodiče mohou nahradit spoustu věcí, ale trenéra až na výjimky ne. A nikdy nenahradí kolektiv v kabině. Celou dobu propagujeme to, že sport přináší dětem určitou část výchovy navíc k tomu, co si dítě odnáší z domova. 

Jak to, že zodpovědné osoby si význam sportu neuvědomují? V řadě evropských států se v zimě trénovalo. Zmíním Skandinávii, Holandsko, viděl jsem to na vlastní oči v lednu na Maltě. 
Tím jsme také argumentovali směrem k ministerstvu zdravotnictví, nicméně v každé zemi je ten průběh koronaviru jiný a reakce na epidemiologickou křivku byly odlišné. Naši epidemiologové zvolili cestu uzavření sportovišť a omezení setkávání lidí, protože vnímali, že otevřenými sportovišti by se křivka mohla znovu zvedat. My jsme jednoznačně byli pro nechat děti sportovat alespoň v omezené míře za přísných podmínek po celou dobu. Rozhodnutí zavřít sportoviště bylo čistě ze strany epidemiologů. 

K tomu si dovolím jednu poznámku. Nechápu, že děti celou zimu neměly tělocvik… Místo toho malovaly nebo seděly doma. 
Ano, to není ideální. Do budoucna si tím zaděláváme na velké problémy. 

Pozor, kontrola! Sportovci se chystají na přísnou olympiádu

Z doslechu od přátel vím, že je hodně klubů, které už nad opatřeními takzvaně mávly rukou. Zkrátka trénují bez ohledu na nějaké nařízení pohromadě. Máte pro to pochopení? 
Vím, že se to děje. Stačí si vyjet na kole a člověk vidí, co se na vesnicích děje, že s lepšícím se počasím lidi venku sportují a na spoustě míst se hraje i fotbal. Rozumím tomu, že je pro lidi složité nesportovat. 

Kolikrát jste už vlastně jednal s novým ministrem zdravotnictví, jaký na vás dělá dojem z hlediska sportu a priority? 
Jednáme poměrně intenzivně, dvakrát v týdnu určitě a dělá na mě velmi dobrý dojem. Naslouchá, komunikuje, a to je pro mě důležité. 

Může to být těžká otázka, ale… Kdybyste měl srovnat pana Arenebergera s jeho předchůdci, jde to? 
Myslím si, že mi to nepřísluší. 

Podle již zmiňovaného průzkumu bude pro český sport největší výzva to, aby se povedla zaplnit díru v rozpočtu, aby se zajistily další příjmy a fungovalo financování. Budete vypisovat další programy jako byl covid-sport I pro malé oddíly, provozovatele hřišť atd.?
Letos jsme vypsali nový program Provoz a údržba, který je pro kluby a cílí na provozování sportovišť. To by měl být obrovský přínos, protože je tam alokováno více než půl miliardy korun. Neznamená to ale, že se nebavíme o dalších covidových programech. 

Dřív byly peníze a jejich vyplácení problém… 
V tuto chvíli má prioritu vyplácení titulu Můj klub, který míří napřímo i do těch nejmenších klubů, kde ty peníze skutečně potřebují. V tomto programu máme vyplaceno přes miliardu korun, což je nad padesáti procenty a máme ambici vyplatit všechny kluby do konce května. 

Změna v omezení sportu. Na hřiště smí i víc než dvanáct lidí, s jednou podmínkou

Zakončím rozhovor trochu netradičně. Kdybyste tušil, jaká komplikovaná doba přijde, stál byste o místo šéfa českého sportu? 
Těžká otázka, ale teď o tom nemá cenu spekulovat. Stal jsem se předsedou Národní sportovní agentury a prostě přibylo témat, které řešíme. Snažíme se zachránit funkčnost sportovních organizací a připravujeme se na dobu „pokoronavirovou“, kdy ke sportování chceme vrátit co nejvíce dětí.