Předchozí
1 z 4
Další

Na začátek příběhu se musíme vrátit o dva roky zpět. V létě 2020 všechno odstartovalo. A kde jinde vymyslet takový šílený trip než u piva. „Jezdíval jsem s rodiči na dovolenou do Bibione, postupem času i s nejlepšími kamarády a měl jsem myšlenku, že bych tam jednou chtěl jet na kole. Na zábavě jsem to po pár pivkách řekl Patrikovi, který se toho chytil, podali jsme si ruku a celý rok to plánovali,“ prozradil Jakub Vitonský.

No a za rok přejeli Alpy, urazili na kolech 992 kilometrů a mohli si užít moře v italském Bibione. Že to není Paříž? Ta teprve přišla na řadu. Tenhle typ dovolené se totiž dvojici kamarádů zalíbil a rok nato zamířili právě do Francie.

Informace o trase Rataje (u Olomouce) – Paříž:

Počet dnů na cestách: 12
Celkem ujeto: 1370 km
Den 1. (115 km) Rataje – Křídla Den 2. (114 km) Křídla – Louňovice pod Blaníkem
Den 3. (109 km) Louňovice pod Blaníkem – Rokycany
Den 4. (102 km) Rokycany – Rozvadov
Den 5. (133 km) Rozvadov – Norimberk
Den 6. (105 km) Norimberk – Gerabronn
Den 7. (109 km) Gerabronn – Flehingen
Den 8. (97 km) Flehingen – Haguenau
Den 9. (144 km) Haguenau – Nancy
Den 10. (111 km) Nancy – Revigny – sur – Ornain
Den 11. (119 km) Revigny – sur – Ornain – Montmirail
Den 12. (110 km) Montmirail – Paříž

Kromě Paříže byly ve hře jako cílové destinace také Norsko a Finsko. „Chtěl jsem na sever, ale Kuba chtěl zase do tepla. Ještě jsme zvažovali Barcelonu, ale to bychom v našem vymezeném čase nezvládli a bylo to už skoro 2000 kilometrů,“ objasnil Patrik Piňos.

V práci si vzali dovolenou a vyrazili v pondělí 4. července na dvanáctidenní dobrodružství čítající 1370 kilometrů. Patrik Piňos usedl na horské kolo, Jakub Vitonský na trekové – naložili na ně stan, náhradní oblečení, malý plynový vařič, základní hygienu, náhradní díly na kolo a českou vlajku. Jinak žádné zbytečnosti. Trasu měli „zhruba“ naplánovanou, detaily ladili ze dne na den, oblékli speciálně vyrobené cyklistické dresy s mottem: „V sedle do Paříže“ a zamířili přes Českomoravskou vrchovinu či Brněnskou vrchovinu směr země galského kohouta.

„Tentokrát jsme tolik neplánovali. Měli jsme nějaký nástřel, protože jsme si říkali, že jsme to minule zvládli a cesta musí být podobná, i když je trochu delší. Vždycky jsme si trasu plánovali večer, když jsme se ubytovali. Ale ve výsledku jsme asi nebyli připravení na to, co nás čekalo. Bylo to mnohem těžší a podmínky byly úplně jiné než do Itálie. Trápili jsme se a musíme říct, že cesta přes naši republiku byla náročnější než rok předtím přes Alpy, přestože to byl masakr a říkali jsme si, že to nemůže být horší,“ shodovali se Jakub s Patrikem.

První den zdolávali táhlé kopce v Repešském údolí a stejně jako v dalších třech dnech se museli popasovat s členitým profilem, jak se říká, nahoru, dolů. Ani počasí jim příliš nepřálo. Půl dne pršelo, potom zase „pařilo“ slunko. Nezáviděníhodná situace. „Dokonce jsme museli zastavit v obchodě se sportovním vybavením a dokoupit nějaké věci proti dešti – nepromokavou bundu a pláštěnky na batohy. Chtěli jsme se před deštěm schovávat, ale čas valil a museli jsme jet, abychom to stihli. Jak jsme nakoupili tyhle věci, už se jelo i v dešti,“ prozradil Piňos.

Na konci čtvrtého dnes překročili hranice v Rozvadově a v Německu už je čekala rovinatější cesta. Do Francie se dostali devátý den a projeli se také slavným krajem Chalons-en-Champagne. V sedle svých kol strávili dvanáct dní a nakonec bez jediného volného dne zvládli dorazit v pátek 15. července do Paříže, kde následně strávili necelé dva dny. Potom se vydali zpět - ale už autem s domluveným odvozem.

„Vidina byla udělat si fotku na kolech po Eiffelovkou. Potom už jsme to nehrotili. Přijela přítelkyně, která nás vezla domů, druhý den jsme šli všichni na okružní plavbu po Seině. Loď objížděla nejznámější památky jako Louve, Notre-Dame či právě Eiffelovku, na kterou jsme se šli podívat také večer,“ sdělil Piňos.

Řeknete si, že se musí jednat o dva cyklistické nadšence, kteří mají natrénováno a jezdí téměř denně. Opak je pravdou. „Nejsme nějací extra cyklisté. Jezdím jednou týdně na Kosíř, což mám tam a zpět dvacet kilometrů. Jinak žádné velké dálky. Před Itálií jsme jeli jednou na Macochu, což bylo lehce přes sto kilometrů, ale také poprvé, co jsme takovou dálku jeli. Jinak jsme nijak extra netrénovali,“ objasnil Vitonský, který jinak hraje fotbal za Těšetice v olomoucké III. třídě.

Krajský přebor. Ilustrační foto.
Ohlasy z KP: Lutín ztratil vedení 2:0, Medlov vyhrál, Bohuňovice s kanárem

„Má letošní příprava byla minimální, byl to takový hec něco zvládnout,“ přidal se Piňos, jenž byl spoluhráčem Vitonského. Nyní se však spíše vrhl na dráhu vytrvalce a objíždí maratony a půlmaratony seriálu RunCzech.

„Bylo to takové vystoupení z komfortní zóny. To jsme chtěli a to nás na tom baví. Zažili jsme věci, které autem po dálnici nezažijete,“ dodal k tripu Vitonský.

A že by po tolika našlapaných kilometrech nechtěli kolo ani vidět? To také není tak úplně pravda. „Domů jsme se vrátili z neděle na pondělí a hned v pondělí jsme jeli pár kilometrů na pivko na kole,“ smál se Vitonský. „Je to jiné, když člověk sedne na kolo bez zátěže a ví, že si udělá okruh pár kilometrů po Hané a za chvíli je doma,“ uzavřel Patrik Piňos.

Trable a příjemnosti na cestě

Dlouhá cesta a spoustu nastoupaných výškových metrů. To byla jistota, stejně tak se dalo počítat s nepříjemně proměnlivým počasím – déšť, vedro a vítr. Jenže Patrik Piňos i Jakub Vitonský si po cestě protrpěli také virózu.

Přitom všechno probíhalo druhý večer naprosto ideálně. Dobrodruzi dojeli do obce Louňovice pod Blaníkem, kde hledali ohniště, u nějž chtěli přespat. „Zeptali jsme se na cestu staršího pána, který byl celoživotní sportovec a nabídl nám, abychom si rozdělali stan u něj na zahradě. Dali jsme si s ním jedno pivko pod pergolou a pokecali. Jenže mi to nesedlo, měl jsem žaludeční problémy a celou noc nespal,“ popisoval Jakub Vitonský, který však následující den ujel 109 kilometrů.

Rataje - Paříž na kole. Jakub Vitonský (vlevo), Patrik Piňos (uprostřed)Rataje - Paříž na kole. Jakub Vitonský (vlevo), Patrik Piňos (uprostřed)Zdroj: Archiv Jakuba Vitonského a Patrika Piňose

Patrik Piňos
Věk: 26 let (v době cesty 25) Zaměstnání: laboratorní technik
Bydliště: Smržice

O dva dny později potkala stejná viróza také jeho kolegu Patrika, který po probdělé noci musel zvládnout 133 kilometrů. Navíc jej těsně před cílem v Norimberku potkal defekt. Ten museli oba řešit ještě 9. den, kdy měnili píchli asi pět minut po sobě a opět těsně před dojezdem k ubytování – tentokrát v Nancy.

„Je zajímavé, že minule při cestě do Itálie se nám to nestalo ani jednou. Ale byl to malý problém,“ říkal Piňos.

Po cestě je potkala také 56 kilometrů dlouhá rovinka, kdy jim foukal nepříjemný silný protivítr.

Jakub Vitonský
Věk: 26 let
Zaměstnání: Notifikátor, správce databáze Livesportu
Bydliště: Rataje

„Vždy, když jsme dojeli k ubytování, byla únava těžká, ale člověk si na trati říká, zase jsem ukrojil strašně velký kus z cesty. Když jsme dorazili do cíle, tak to bylo silnější než únava. Člověka to nabije a největší únava nastane, až se vrátí domů a dostane se do klidu, do té své zóny,“ popsal Piňos.

Někdy ale sáhli také po „dopingu“. „Nakoupili jsme si různé věci - BCAčka, ionťáky, nakopávače - bylo to chuťově totálně hnusné, projela námi husina, ale pomáhalo to. Bylo to asi totální placebo, ale dělali jsme si z toho srandu, že když už jsme nemohli, tak jsme si to dali,“ smál se Vitonský.

Jako vnoučata u prarodičů a malinová gulášovka

Vzhledem k náročnosti cesty a nevyzpytatelnosti tak hledali ubytování často na poslední chvíli. „Řešili jsme to hodně spontánně. Většinou šlo o nějaké Airbnb, kemp nebo penzion. Dvakrát nás nechali cizí lidé přespat u nich na zahradě a jednou jsme spali úplně mimo pod takovou stříškou,“ přiblížil Vitonský.

„To byla asi nejlepší noc,“ přidal se Piňos. „Stala se nám asi nejzábavnější historka. Chtěli jsme si uvařit gulášovou polévku, ale Kuba koupil perlivou vodu. Já jsem se soustředil, aby byla bez bublinek. Ale přehlídl jsem velkou malinu na obalu, takže jsme měli gulášovku z malinové vody. Kubovi to přišlo divné, já jsem to snědl a zjistili jsme to až ráno, když jsem se vody napil,“ smál se Piňos.

Rataje - Paříž na koleRataje - Paříž na koleZdroj: Archiv Jakuba Vitonského a Patrika Piňose

Ne zábavný, ale hodně emotivní okamžik je potkal ve Francii, když jeli téměř celý den bez jídla. „Je to tam tak, že ne v každé vesnici je hospoda, kde by se dalo najíst, to nás překvapilo. Byli jsme vyšťavení a zastavili jsme v menší vesnici na zastávce, že si odpočineme. Oslovil nás tam starší pár a začal se ptát, kam jedeme. Najednou nám donesli vodu, sušenky, potom nanuky a ještě vychlazené plechovky coly. To nás hodně nakoplo,“ popisoval Piňos.

„Bylo to jako kdyby přijela vnoučata k prarodičům. Sice jsme neuměli ani slovo francouzsky, oni zase anglicky, ale ten den se najednou úplně otočil k lepšímu,“ dodal Vitonský.

Další trip? Možná Chorvatsko

Bibione splněno, Paříž splněno. „Životní zážitek,“ shodli se oba u posledního tripu, při kterém zvládli 1370 kilometrů. Další podobný společný výlet ale prozatím neplánují. Tedy alespoň Patrik Piňos ne. „Dost se to líbilo mým spoluhráčům a motivovalo je to. Bavili jsme se, že možná bychom vyjeli k moři do Chorvatska,“ prozradil ale své plány Jakub Vitonský.

„Kdybych ale měl jet znovu, tak bych si trasu lépe naplánoval a podíval se na převýšení. Tomu jsme opravdu moc nedali,“ radil všem, kteří by podobný trip chtěli absolvovat. „Já bych doporučil nezkracovat si sám cestu nějakou polňačkou, protože nás to většinou vytrestalo, cesta byla hrozná a s tou zátěží se tam nedalo jet,“ přidal se Piňos.

A na kolik takový výlet vyjde? „Radši jsem to ani nepočítal. Když jsme byli v Itálii, tak bylo zrovna mistrovství Evropy ve fotbale a Itálie vyhrála, takže to tam bylo divoké a slavili jsme náš dojezd. Tam to tedy bylo dražší. Ale celkově bychom za to určitě měli nějaký slušný all inclusive. Každopádně, když chce člověk něco zažít, tak to ty prachy stojí,“ říkal Piňos.

Zdroj: Jakub Vitonský a Patrik Piňos

A co jejich plán a později výkon říkali lidé v jejich okolí?

„Ze začátku nám všichni říkali, že to je masakr, že jsme blázni v dobrém slova smyslu. Bylo určitě i hodně lidí, kteří si mysleli, že nedojedeme. Sdíleli jsme cestu postupně na instagramu a hodně lidí nás sledovalo, podporovalo, fandilo a psali nám, jak na tom jsme. Ještě jsme psali cyklodeník a spoustu známých říkalo, ať se zastavíme, že si jej přečtou a popovídáme si o cestě. Dostali jsme spoustu uznání,“ uzavřeli Patrik Piňos a Jakub Vitonský.