Martin Stržínek si tak alespoň částečně mohl spravit náladu na předávání ocenění nejlepším sportovcům města Hranice.

Zde jako kapitán týmu převzal kolektivní ocenění pro hranické házenkáře.

„Jsme samozřejmě rádi, že jsme tady v Hranicích známí. Sice to vyhráváme několik let po sobě, ale je super, že se nám daří budovat ve městě klubu dobré jméno," řekla po vyhlašování spokojeně spojka Cementu.

V čem vidíte neúspěch ve čtvrtfinále proti KP Brno vy?
Nějak se to nesešlo. Celou sezonu jsme různě látali kádr. Bohužel, Brno bylo šťastnějším a asi i lepším týmem. Je opravdu těžké hledat ty příčiny. Nedařila se nám střelba, ztráceli jsme lehké balony, ze kterých Brno těžilo, a pak se dostalo do takové euforie, že bylo těžké je zastavit.

Mrzet asi bude hlavně druhý duel na domácí půdě, kdy už to vypadalo jako jasná záležitost…
Bylo to možná i z mé strany trošku netaktické. Byla tam dvě taková složitá vyloučení, pak jsme ztratili tři balony, a to je nakoplo. Když to vezmu zpětně, tak jsme to opravdu měli ve svých rukou. Všichni si mysleli, že už to máme vyhrané. Jde vidět, že házená se hraje opravdu až do poslední minuty.

Zbyla ještě motivace pro boje o umístění?
Je to samozřejmě složité. Hrát o páté místo není jako hrát o medaili. Pořád chceme něco dokázat, nic jsme nezabalili. Chceme si zahrát.

Vrátil jste se po dlouhodobém zranění, jaký byl vlastně návrat do hry?
Měl jsem asi šest měsíců po operaci. Doporučovali mi, abych začal hrát po osmi měsících, nicméně jsem na sobě pracoval a chtěl jsem hrát. Nejsem ale pořád v optimální pohodě. Nohy mám pomalé, není to ono. Myslím, že hraji tak na šedesát nebo sedmdesát procent toho, co umím. Chtěl jsem ale týmu pomoct.

Můžete čtenářům přiblížit, co se vám vlastně přihodilo?
Měl jsem urvané křížové vazy, prasklé oba menisky, odchlíplou chrupavku, takže kompletní rekonstrukci kolene. Dal jsem to nějak dohromady, teď jsem hlavně rád, že to drží. Doufám, že to do konce sezony vydrží, poté už se budu připravovat tak, abych byl zase do další sezony fit.

Bohužel jste přišel také o mistrovství světa v Kataru. Jak to vidíte s návratem do reprezentace?
To mě mrzí asi nejvíc. Nejprve jsem přišel v loňském roce o mistrovství Evropy, to jsem si zlomil kloubní pouzdro. Pak jsem se vrátil, absolvoval jsem přípravu a všechny zápasy, které jsme odehráli, abychom se na mistrovství světa dostali. Mělo se jet do Kataru, kde už měla čekat absolutní světová špička. No, ale udělal jsem si to, co jsem si udělal. Teď už návrat do reprezentace bude hodně těžký, protože to tělo je poznamenáno pěti operacemi, takže už to není ideální.