Tohle přirovnání se nabízí, Martin Bezděk ho ale nemá rád.

„Těch nadějí má české judo hodně. Uvidíme, jak se mi bude dařit,“ zůstává odchovanec Juda Železo Hranice nohama na zemi.

Martine, stal jste se nejlepším sportovcem roku v kategorii 16 – 19 let. Tentokrát jste to ale trošku musel čekat, není to tak?

Nemám to rád, říkat takhle dopředu něco takového (úsměv). Přijde mi to divné, takže čekám vždy do poslední chvíle, i teď se mi na pódiu klepaly nohy.

Máte za sebou ale veleúspěšný rok…

Ten rok byl velice vydařený. Začalo to hned v březnu, kdy vše nabralo neskutečné obrátky, které se držely až do té olympiády. S trenérem Lubošem Holčákem jsme objížděli evropskou tour a snažili se získat co nejvíc bodů, abych se dostal na olympiádu, což se podařilo. Takže jsem hodně spokojený a budu se snažit na to navázat.

Jaké jste si tedy dal pro letošní rok cíle?

Jelikož jsem přešel do kategorie do 21 let a do nové váhové kategorie (do 90 kg, pozn. red.), nedávám si žádné velké cíle. Teď si to zatím všechno sedá, uvidíme, jak se to podaří. Cílem by bylo asi mistrovství Evropy, to je ale takové vysněné.

Jak těžký je přechod od kadetů mezi juniory a do vyšší váhové kategorie?

Je to poznat. Ti kluci jsou o dost starší a silnější. Musím se s tím vypořádat. Jelikož mám na tu váhu málo kilo, ale už je to zase hodně pro nižší váhu (do 81 kg, pozn. red.), teď zase je to nabírací období, abych se vyrovnal, abych se vyrovnal těm nejlepším.

Trénujete více v Hranicích nebo v Praze?

Chodím ještě do Lipníku na stavební školu. Takže když jsem ve škole, trénuji tady v Hranicích, jinak ale trénuji v Praze. USK má nejlepší středisko ze všech, sjíždí se tam všichni, je to nejlepší, co můžete v Česku v tomhle sportu udělat.

Jak jste si vlastně užil atmosféru olympiády?

Mám z toho neskutečné zážitky. Nejvíc se mi asi líbilo to zázemí, bere se to jako opravdová olympiáda – vesnice, akreditace, zahájení, bylo to opravdu veliké.

Někde se o vás mluvilo jako o možném dalším Lukáši Krpálkovi, co na to říkáte?

Úplně si to nemyslím. Zase se vrátím k té první otázce (úsměv). Troufnu si říct, že na judistickou scénu mám širší pohled než většina novinářů. Těch nadějí má české judo hodně, jsou mezi nimi lepší, než jsem já. Uvidíme, jak se mi bude dařit.

Co je pro vás největším hnacím motorem?

Motivací je určitě olympiáda, což doufám, že se podaří. Budu pro to dělat všechno, co můžu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Teď dokončit hlavně pololetí ve škole (úsměv). Pak pobýt chvilku doma s rodiči. Poté už mě čeká Evropský pohár v Málaze, a následný přelet na olympijský tréninkový kemp do Běloruska.