Nejúspěšnější handicapovaný sportovec loňského roku měl zrovna za sebou proceduru v lázeňském poláriu.

Kolu se začal věnovat naplno v roce 1994 a dodnes, i přes to, že má 38 let, sbírá úspěchy v Česku i v zahraničí.

Šestkrát získal olympijské zlato, čtyřikrát stříbro a jednou bronz.

Aktuálně se chystá na Tour de France, pomýšlí i na paralympiádu v roce 2016.

Žije na 110 procent i přesto, že po autonehodě v dětství má amputovanou pod kolenem jednu nohu.

Ve zdejších lázních prý nejste poprvé…
Poprvé jsme tu byli před olympiádou v Pekingu a hledal jsem nějaké polárium. Blízko Prahy jsem nic nesehnal a tady jsem dostal dobré reference. Následně jsem v Pekingu vyhrál. Pak jsem to zopakoval před Londýnem a vyšlo to. Je to skvělá regenerace. Pro mě je dobré uprostřed závodní sezony na deset dní vypadnout z rytmu a odpočinout si. Většinou to dělám tak, že čtyři dny si dám volno a pak začnu trénovat. Tady v okolí jsou super terény a mám to tu rád.

Kam jezdíte na kole v okolí?
Nejraději do Hostýnských vrchů. Znám různé postranní silnice v kopcích. Vloni jsem objevil i krásnou cyklostezku ze Vsetína podél Bečvy až ke slovenským hranicím. Tady je vlastně všechno. Člověk může jet na dlouhé stoupání i po rovině směrem na Prostějov a Kroměříž.

Dnes dopoledne jste měl besedu na hranickém gymnáziu. Co studenty nejvíc zajímalo?
Bylo to o mém životním příběhu. Dělám to poměrně často jak pro základky, tak pro střední školy. Studenti by si neměli myslet, že úspěch přijde sám. Snažím se jim dát najevo, že pokud by se stal jim nebo někomu v jejich okolí nějaký úraz, neznamená to konec všeho. Děti nejvíc zajímá, kolik času věnuju denně tréninku a zda jsem v začátcích kariéry pomýšlel na to, že někdy můžu být až takto úspěšný.

Jak se Vám líbí Teplice, Hranice a zdejší okolí?
Jsem tady už na třetím pobytu. Líbí se nám úžasná atmosféra v lázních, cítíme se tady jako doma. Špičkové je polárium i maséři, což je pro mě ze zdravotního hlediska důležité. Je to tady ideální kraj pro cyklistiku a beru to jako vytržení z tréninkového stereotypu. Tím, že bydlím v Praze, tak mám jen omezenou síť silnic na trénink. Do tohoto kraje jezdím často i na závody. Letos jsem jel Šela Marathon a Mamut Tour, což je moje srdeční záležitost. Protože jsem tam jednou vyhrál, tak se sem budu vracet, dokud budu jezdit na kole.

Co Vás čeká, až se vrátíte domů?
Tak hlavně 9. července odlétám na Tour de France, kde o den později jedu jako předjezdec jedenácté etapy. Je to časovka na 33 kilometrů. Teprve podruhé dala Tour de France někomu takovou příležitost. Je to pro mě obrovská pocta a splněný sportovní sen. Vážím si toho o to víc, že Tour je třetí nejsledovanější sportovní událost světa. Beru to jako reklamu nejen pro sebe, ale pro všechny handicapované sportovce.

Jezdíte na kole především v létě, nebo i v zimě?
Pokud jsem v zimě v Čechách, tak mě nečeká nic jiného než rotoped. Ale snažím se co nejvíc jezdit na kole venku, proto vždycky měsíc a půl v zimě trávíme s manželkou v Austrálii, kde máme výborné známé. Jsou tam perfektní podmínky, protože tam je léto, skvělé silnice a ideální prostředí. Dokud je u nás špatné počasí, odletím na deset dní na Mallorcu nebo někam do Španělska.

Plánujete se zúčastnit i další paralympiády?
Je to takový dlouhodobý cíl. Všichni jsou už deset let u mě zvyklí jenom na vítězství. Před Londýnem jsem měl trošku strach, jestli se mi to ještě podaří. Mí soupeři jsou mladší a mladší, kolem mě se už vystřídala asi čtvrtá závodnická generace. Mladí kluci mají modernější tréninkové metody, ale na závodech díky zkušenostem se mi stále daří vítězit. Minutu po projetí cíle vítězného závodu v Londýně jsem si řekl, že s kariérou ještě nekončím. Definitivně se rozhodnu v roce 2015. Mám velkou základnu fanoušků, kteří mě nabíjejí energií. Fanklub, který byl v Pekingu i v Londýně, plánuje jet i do Ria, takže musím jet i já.