Požádali jsme tedy předsedu oddílu Jiřího Pavelku, abynámodpověděl na několik otázek týkajících se nejen turnaje HONEMSEM. NOHEJBAL. PŘEROV.

ROZHOVOR

Uplynulý rok byl z vašeho pohledu hektický. V zimě jste uspořádali turnaj Evropského poháru mužů, na podzim pak Mistrovství světa juniorů a žen. Jak hodnotíte obě akce?

Je pravda, že pořádání dvou sportovních událostí tohoto rozsahu ve městě v jednomroce je na hranici proveditelného. Nemít takovou podporu u představitelů města Přerova, Olomouckého kraje i soukromém sektoru, asi bychom do toho nešli.

Na druhou stranu jsme si ověřili, že nohejbal má mezi jinými sporty ve městě své postavení a veřejnost o nějmázájem.

A mé hodnocení? Tam, kde se na turnaji trojicmužů sejdou mistři Česka a Slovenska, nejlepší hráči české extraligy a také tehdy čerství mistři Evropy, tam se hraje mužský nohejbal té nejvyšší úrovně. No a u nás se to podařilo po půl roce doplnit ukázkou, kamse svět dostal v kategoriích žen a juniorů.

Co se týká vlastního průběhu a organizace, je mistrovství světa po stránce zajištění samozřejmě aspoň třikrát náročnější. Ale tady si své zase odvedli zkušení organizátoři z ČNS. Ostatní musím nechat na všech zúčastněných, ať hodnotí oni.

Nemrzí vás trochu, že letos se mezinárodní pohárový seriál nekoná a přerovský turnaj tak jeho punc neponese?

Mrzí, a velmi! Myslím si, že je to škoda pro všechny. Nedá se nic dělat, ale čím blyštivější a třpytivější název, tím je to lákavější a všichni potenciální partneři a sponzoři na to slyší a vědí, že lidem se to také líbí.

Tím více u nás, v nohejbale, musíme umět překlenout to, že absolutní špička se týká nanejvýš tak čtyř států, a naše turnaje v Česku jsou nejkvalitnější široko daleko, zvlášť když přijedou hráči z Košic.

Proto musíme mít naše nohejbalové „Evropské poháry“, jinak se v té tvrdé konkurenci jiných sportů budeme jen těžko prosazovat.

Co od letošního ročníku mohou hráči i diváci očekávat?

Atraktivní nohejbal, příznivou atmosféru v hledišti a vrcholné sportovní zážitky! Turnaj „svůj zvuk“ má, i své místo v nohejbalovém kalendáři. Opět přijede většina nejkvalitnějších nohejbalistů, jak v klubových sestavách, tak i v zajímavých domluvených „jednorázových uskupeních“.

Přidali jsme na výhrách pro hráče i v zajištění jejich spokojenosti. Divákům jsme zase ubrali na vstupném.

Jak se přerovský nohejbal dokázal vyrovnat s nečekanou ztrátou předsedy oddílu a ředitele turnaje Pavla Holíka?

No, nebyl to pro přerovský nohejbal snadný konec roku 2006. Dost neočekávaně a z ničeho nic tu byla otázka, co dál. Je pravda, že po nějakém čase jsem se dozvěděl, že někteří dávali přerovskému nohejbalu do úplného zániku tak maximálně dva roky.

A taky si myslím, že to byla svým dílem právě výzva, jestli bez Pavla dokážeme pokračovat v jeho díle - tradici pořádání mezinárodních turnajů v Přerově, která pomohla dostat se z nejhoršího. Už tenkrát pomohli všichni, kteří pochopili, o co jde, a „jedeme dál“.

V osmdesátých a poté devadesátých letech byl Přerov účastníkem nejvyšší ligové mužské soutěže. Tato slavná léta jsou pryč a v loňském roce přerovský klub bojoval o udržení ve druhé nejvyšší soutěži. Proč došlo k takovému propadu?

Tak to je pro mě hodně těžká otázka, protože intenzivně namočený nos do nohejbalu mám teprve necelé dva roky. Vtěch dávných dobách jsem měl mezi přerovskými nohejbalisty pár kamarádů a na národní ligu, nebo první ligu jsem rád zašel coby divák.

Ale nejhorší byl snad rok 2000, kdy se téměř rozpadl A-tým mužů. Já můžu jen říct svůj názor k loňskému „jakoby propadu“ - play-out první ligy. Jednalo se o nepříjemný výpadek tří klíčových hráčů střídavě v jarní a pak i podzimní části. Důvody byly objektivní: pracovní povinnosti mimo ČRa zdravotní komplikace.

Když jsme potom nastoupili do play-out konečně v plné a zdravé sestavě, nebylo moc co řešit. (směje se)

Moravské úspěchy v mužské kategorii nyní ztělesňují nejen ligové tituly sbírající Modřice, ale také nahoru se škrábající silně ambiciózní Vsetín. Je konkurence těchto týmů pro přerovský nohejbal překážkou? Existuje vůbec v Přerově vize návratu mezi elitu?

Víte, jak úrodná, i nohejbalově, je Haná? S městy jako jsou Vyškov, Kroměříž, Prostějov a Přerov.Akdyž se rozhlédneme, vidíme třeba do Hranic, Šumperka, Opavy i Ostravy. Já jsem byl vždycky pro regionální spolupráci, ale je to běh na dlouhou trať. V Přerově je slušný hráčský základ pro první ligu na deset let. A že bychom za tu dobu nic nevymysleli? Nechme se třeba překvapit.

Vsetín je štika v moravském nohejbalovém rybníce, ale jsem přesvědčen, že našich hráčů se jeho ambice netýkají. Takže mu přeji, ať dosáhne svých cílů. Jen upozorním, že Přerov je pořád tady, a ty předpovídané dva roky už jsme přežili! Vize je jinak jasná: budeme- li mít jako oddíl dvojnásobně víc od sponzorů než jsme měli v roce 2008, může jít všechno.

Ladislav Barák