„Je to fyzicky i finančně dost náročné, všechny akce mě stály přes šest set tisíc korun,“ konstatoval Poljanský.

A čeho všeho vlastně dosáhl? V roce 2005 vybojoval třetí příčku na otevřeném šampionátu Ruské federace a plaval šedesátikilometrovou štafetu. O rok později už si dovezl z Ruska dvě zlaté medaile.

V dubnu roku 2007 přeplaval část jezera Titicaca o délce patnácti kilometrů. V září téhož roku se vydal na Bajkal, kde s necelou desítkou zimních a dálkových plavců zvládl 150 kilometrů a získal dvě zlaté medaile.

V lednu 2008 se neúspěšně pokoušel o zdolání otužileckého rekordu v pobytu v ledové vodě v Bruntále, která měla 0 °C, kde vydržel jednatřicet minut. Rekord pražského otužilce Blatného, který strávil v ledové vodě 66 minut tedy nepřekonal, a tím přišel o možnost reprezentovat v otužilostním sportu Ruskou federaci v Kanadě.

Jeho závěrečnou štací byla Jižní Amerika, kde pokořil jezero Lago Glasso v nadmořské výšce 5400 metrů. Tady si však zašel až za hranice svých možností.

„Po návratu z mé poslední akce jsem měl vážné problémy se slinivkou a s ledvinami. Teď už jsem relativně zdravý, ale nechci dráždit hada bosou nohou,“ řekl plavec a dále vysvětlil: „Akcí pořádaných oddílem TJ Spartak v zimním a dálkové plavání jsem se neúčastnil, protože nesplňovaly mé představy o zimním a dálkovém plavání.“

„Z osobního hlediska bych chtěl poděkovat vedení nářaďovny přerovské Meopty a trenérovi oddílu TJ Spartak plavání panu Jaroslavu Hýzlovi, kterému vděčím za dosažené úspěchy. Je to jeden z nejslušnějších a nejčestnějších lidí, jaké jsem v oblasti sportu za celý život poznal. To nejcennější, co mi ale plavání a hlavně Titicaca dalo, je Alenka. Nebýt ho, nikdy bychom se nepoznali,“ vyprávěl Poljanský.

„Těch pět let, co jsem strávil plaváním, je jedno z nejtěžších období mého života, ale zároveň nejkrásnějších. Ať jsem se musel sebehlouběji ohnout ve své lidské důstojnosti pro získání peněz, nelituji. Udělal bych to znovu, stálo to za to,“ tvrdí Poljanský.

„Od malička jsem vyrůstal vysloveně na silových sportech, což byl v tomto rychlostně- vytrvalostním sportu handicap, protože svaly mají paměť. Sportu zůstanu věrný i nadále a přemýšlím o návratu k jednomu z mých nejoblíbenějších sportů - kulturistice,“ dodal Poljanský