Co říkáte na to, že jste hranickým sportovcem roku?

Určitě si toho vážím. Je to takové ocenění té mojí práce. Tak jedná se o kategorii nad dvacet let, takže to zahrnuje i důchodce (směje se).

Takže už se opravdu cítíte jako veterán?

No, to ne. S cyklistikou jsem začal poměrně pozdě, až právě v této kategorii (veteránské kategorii Masters, pozn. red.). Nejsem zase tak opotřebovaný a zdraví mi slouží. To mi určitě pomáhá i ve výsledcích. Cyklistika vůbec je takový vytrvalostní sport, který nejde natrénovat za rok. Člověk pak sklízí ovoce z těch předešlých sezon. Závodník je pak i psychicky vyzrálejší, to je taky důležité.

Který z vašich úspěchů stavíte nejvýše?

Nejvýš řadím dvě stříbra a dva bronzy z mistrovství Evropy. Chybí mi právě pořád to zlato. To je taky ten důvod, proč pořád nechci skončit. Budu se o zlato pokoušet.

Co vás v této sezoně vlastně čeká?

Právě mi začíná sezona. Prioritami jsou určitě mistrovství České republiky, Český pohár, nějaké zahraniční závody a hlavně tedy to mistrovství Evropy. Vybojovat zlato je strašně těžké, ale pokusím se o to, udělám pro to všechno.

Jak často trénujete a kolik toho najezdíte?

Trénuji šest dní v týdnu, nechávám si jeden den volnější. Za rok najezdím kolem 25 000 km. Dnes (předávání proběhlo ve středu, pozn. red.) jsem si program trošičku překopal, abych mohl být na předávání cen. Normálně si dávám volno v úterý, ale přehodil jsem to a včera jsem normálně výjimečně trénoval (usmívá se).

Stálo to za to? Jak se vám ceremoniál líbil?

Já už jsem tady po několikáté, je pěkné, že město takto ocení všechny sportovce. Na druhou stranu je ale těžké srovnávat jednotlivé sporty mezi sebou. Každý sport má něco do sebe.