Kolář dobyl pro Sportovní klub medaili z MČR dospělých po dlouhých 25 letech. Z mládežnických (případně veteránských) „republik“ vozí hraničtí atleti a atletky medaile celkem pravidelně, ale na MČR mužů a žen se naposledy radovala Kateřina Glosová, která v roce 1997 jakožto juniorka vybojovala bronz mezi ženami na dvoustovce.

Ačkoli se v případě Koláře jedná o medaili z bronzového kovu, tato má ve skutečnosti pověstnou „cenu zlata“, neboť se jedná o dosavadní završení celoživotní sportovní přípravy tohoto závodníka (15 let atletického tréninku, 10 let ve vytrvaleckých disciplínách, z toho 5 let závodní chůze). Tento úspěch by mohla překonat patrně již jen reprezentační zkušenost.

Proti kompletní špičce

Závodu se účastnila celá republiková špička včetně dvou olympioniků, nedá se tedy říct, že by medaile spadla hranickému závodníkovi do klína šťastnou náhodou.

Průběh závodu byl napínavý jak v boji o první příčku (reprezentanti Vít Hlaváč vs. Lukáš Gdula), tak v zápolení o příčku třetí. Zpočátku (do cca půldruhého kilometru) o bronzovou medaili usilovala skupina tvořená závodníky Nedvídkem, Kolářem, Gdulou a Malysou, tempo této skupiny ovšem diktovala dvojice Nedvídek – Kolář pravidelně se střídající vždy po dvou kolech.

Posléze se naplnily papírové předpoklady a o bronz bojovali již jen Nedvídek a Kolář, který přibližně sedm kol před cílem vystupňoval dosud udávané tempo a získal tak zaslouženou medaili v novém oddílovém halovém rekordu 22:10,13 min. Své pocity hranický závodník vyjádřil okřídlenou lipeňáckou větou „Já su tak šťastné.“

Házenkáři Hranic (v modrém) doma podlehli Kopřivnici
Další prohra Cementářů. Proti Kopřivnici rozhodla špatná koncovka

Inspirací Zátopek i Rocky

Po tomto velkém úspěchu je zjevné, že Kolář je závodníkem, který bude motivovat ostatní členy hranického oddílu k ještě většímu tréninkovému úsilí a píli, stejně jako propagátorem tradiční (zakládající) atletické disciplíny – závodní chůze v krajích moravskoslezských.

Samotného hranického závodníka v jeho tréninku inspirovali olympijští vítězové Emil Zátopek, Jozef Pribilinec a Matej Tóth, stejně jako ikonický příběh Rockyho Balboy.

Na příběhu hranického závodníka je zřejmé, že potenciál nelze jednoznačně odhadnout již v mladistvém věku a že šanci vítězit má prakticky každý, jestliže disciplinovaně trénuje (pod moudrým vedením) a věří v úspěch.

„Děkuji mateřskému oddílu SK Hranice a především všem svým dosavadním atletickým trenérům, v první řadě tomu aktuálnímu, nedostižnému chodeckému specialistovi, panu Petru Brandejskému, stejně jako dvěma předchozím trenérům z oddílu SK Hranice, panu Vladislavu Kasparovi, Miroslavu Gadasovi († 2013, pozn. red.) a Martině Šromotové z někdejšího atletického oddílu v Lipníku nad Bečvou,“ uvedl Rostislav Kolář.

„Rovněž děkuji svým rodičům, že mě od mládí vedli ke sportu a v mém nadšení s láskou podporovali, taktéž děkuj i za současnou podporu své rodiny,“ dodal.

Autorka: Klára Úlehlová