Tenis

Počátky tenisu v Přerově sahají až do roku 1891, kdy několik zájemců postavilo za Michalovem jeden dvorec z iniciativy profesora gymnázia Františka Chmelíka.

V roce 1899 vznikla Tenisová společnost a postavila další dvorec v dnešní Wurmově ulici. Organizátorem tenisového života byl tehdy František Poledna a správcem byl Ludvík Polášek.

Tenisová společnost soustředila kolem sebe zájem Přerovanů, a když těsně před válkou v roce 1914 vznikl tenisový odbor SK Přerov za předsednictví MUDr. Amose Slaměníka, stavěly se hned po válce další tenisové dvorce v dnešní Máchově ulici a činnost se úspěšně rozvíjela.

V roce 1919 se stal předsedou MgPh. Vítězslav Nečas a za jeho vedení vybudoval klub dalších šest moderně vybavených dvorců mezi rybníkem a novým fotbalovýmhřištěm.

Mezi nejvýznamnější postavy přerovského tenisu před 2. světovou válkou patřili Jan Cingroš (v roce 1927 vyhrál mistrovství ČSR juniorů ve třech soutěžích), Ferenc Maršálek (dvojnásobný mistr ČSR v letech 1931 a 1932 ve čtyřhře a daviscupový reprezentant) a Anne Deutschová (dvojnásobná mistryně ČSR).

Po dobu okupace pokračovala činnost za ztížených podmínek, přesto zde vyrostli nadějní tenisté Jan a Jindřich Derkovi, několikanásobní přeborníci župy. Tenisový odbor byl i v Sokole na velmi dobré úrovni, v době okupace založili LTC a v roce 1946 přešli do SK Přerov.

Na prvním mistrovství Moravy v roce 1945 hrál v Přerově ve finále Jaroslav Drobný, známý internacionál a účastník finále Wimbledonu.

Závěrem

V některých sportovních odvětvích v době protektorátu jen přešli hráči a závodníci ze zakázaných spolků (Sokol, DTJ, Orel) do Sportovního klubu (např. v basketbalu, v plavání, částečně i v házené) a po válce se vše vrátilo do původních kolejí.

Po skončení II. světové války se nějaký čas diskutovalo o takzvaném sjednocení tělovýchovy a sportu. V roce 1946 byl sice ustaven Československý tělovýchovný svaz jako volné sdružení samostatných spolků a klubů, ale v roce 1948 byla z rozhodnutí politických orgánů zřízena Jednotná tělovýchovná organizace (JTO) Sokol, do které postupně vstoupily všechny tělovýchovné a sportovní spolky.

Dosavadní názvy zanikaly, skončil na 44 let i název SK Přerov, i když činnost sportovců pokračovala. Byl zde klub SK Železničáři (později TJ Lokomotiva), který se po dohodě s SK Přerov v závěru roku 1948 sloučil a převzal hřiště i inventář, a tak se stal v jistém smyslu i pokračovatelem Sportovního klubu Přerov.

První měsíce po sloučení do Sokola Přerov měly mnoho nejasností, závodní výbory ROH v některých podnicích přispěly k zakládání nových sokolských jednot, tak tomu bylo například v Meoptě a později i v Přerovských strojírnách.

TJ Sokol Meopta v průběhu dalších let změnila svůj název na TJ Meopta, TJ Meochema, TJ Lokomotiva Meochema a v roce 1992 členstvo na své konferenci dne 25. června zhodnotilo celou svou dlouhou etapu vývoje, nové možnosti patronátních podniků a rozhodlo se přihlásit opět k názvu Sportovní klub Přerov.

Vedení současného SK Přerov za předsednictví MUDr. Michala Chromce připravilo vydání publikace k letošnímu jubileu založení Sportovního klubu Přerov.

Chce tak vyjádřit úctu všem, kteří začínali s organizováním sportovních činností a kteří po celé stoleté období zde působili jako trenéři, funkcionáři a rozhodčí v tehdejších sportovních a tělovýchovných spolcích.

Dále chce připomenout současníkům i všem budoucím něco z historie sportu v našem městě a ukázat, jak hluboký byl vždy zájem veřejnosti o tělovýchovu a sport.

Naleznete zde i obsáhlý přehled o hráčích, výsledcích a zajímavostech z fotbalového dění do roku 1948. Podle dokumentů Státního okresního archivu v Přerově, materiálů Muzea Komenského v Přerově a vlastních poznatků publikaci připravil František Rašťák.

František Rašťák