Martine, o prvním lednovém víkendu jste nastoupil na novoročním turnaji v Brně za český národní tým. Co to pro vás znamenalo?

Byla to účast v národním týmu vlastně po devíti letech. Dříve jsem hrál za reprezentaci do 21 let. Čekal jsem na svou příležitost, kterou jsem dostal paradoxně díky tomu, že spousta jiných národních hráčů se léčí ze svých zranění.

V zápase s Maďarskem jste dal čtyři branky, Slovákům o jednu méně. Jak jste sám se svou účastí spokojen? Pochválili vás i trenéři?

Vzhledem k tomu, že s nároďákem hrajete proti nejlepším hráčům z celého světa, jsem se sebou spokojený. Můj výkon mohl být horší i lepší. Trenérů jsem se přímo neptal, ale spokojeni asi byli, protože mě vyzvali, abych reprezentoval Českou republiku i na dalším turnaji ve Švédsku. To jsem přijal.

Co vás tedy čeká?

Není to žádná sranda, ovšem taková šance se neodmítá. Je to celotýdenní turnaj na severu Evropy, kde hrají Švédové, Norové, Rakušané a my, tedy celky, které se nedostaly na Mistrovství světa. Na podobných turnajích nejvíc těžím z toho, že nikdo pořádně nezná můj styl – to, jak hraju a střílím. Já je znám akorát z televize. Když vidím některé hráče, mám skoro touhu je požádat o autogram. Beru to jako výzvu, přičemž vím, že nemám co ztratit.

Jak se zpět ohlížíte na tři roky strávené ve valašském Zubří, které si vás zvolilo za svého kapitána?

Než jsem se rozhodl, že chci odejít, všechno probíhalo a bylo super. Tým byl mladý, dravý, super stmelená parta, a to i díky tomu, že vlastně kromě mě byli všichni hráči takřka domácí. Úspěch jsme završili fantastickou euforií při zisku zlaté medaile. Pak už všichni z klubu věděli, že chci odejít o rok dříve, než na jakou dobu jsem měl podepsanou smlouvu. Začali s tím dělat oplétačky. To mi zpětně na Zubří trošku zkazilo chuť.

Jaký byl důvod vašeho návratu zpět do Hranic?

Hlavně kvůli rodině. Manželka se vrátila do práce o rok dříve, než měla původně v plánu. Máme malé děti, chodí do školky, a nedalo by se to všechno stíhat.

Jaký je hlavní rozdíl mezi týmem Zubří a Cementem Hranice?

V Hranicích máme letos kvalitní tým, co se týče osobností. Jako celek ale pořád ještě nefungujeme úplně nejlépe. Bude ještě nějakou dobu trvat, než se sehrajeme.

Jak probíhá zimní příprava hranických házenkářů?

Abych pravdu řekl, teď nemám úplně představu, protože první dva lednové týdny trávím právě s národním týmem. Mezi svátky jsme měli v Hranicích dva společné tréninky. V příštím týdnu se už zapojím do přípravy.

Co na vaše sportovní úspěchy říká rodina?

Podle toho, co říká manželka, tak chybím svým dětem. Ty jsou ale ještě malé a zatím to moc nevnímají. Manželka mi to přeje, bere to jako úspěch a podporuje mě. I proto jsem momentálně opustil myšlenku nějakého zahraničního angažmá.