Vzpomenete si, jaké byly vaše začátky s tenisem?

Hraju od roku 1986, kdy jsem přišel z Prahy sem. Potom mi ale doktoři kvůli zádům hrát úplně zakázali a já jsem se toho zalekl. Pohrozili mi, že skončím na vozíčku, takže jsem dokonce prodal všechny své rakety. Mezi tenisty za kamarády ke kurtům jsem ale i nadále chodil, a tak mi to nedalo a před deseti lety jsem začal znova hrát.

Jak jste se tenis naučil hrát a dopracoval se až na velmi vysokou úroveň v rámci neregistrovaných hrá­čů?

Nikdy jsem neměl trenéra, ani minutu. Vždycky jsem se jen díval na starší zkušenější hráče a od nich odkoukával jejich zvyklosti. Asi nejvíce mi pomohl a dával rady František Pečeňa nejstarší, se kterým jsem hrával.

Jak často dnes tenis hrajete? A dá se hrát i přes zimu?

Přes léto hraju asi dvakrát týdně, v zimě o něco méně. Součástí mého života jsou i pravidelné turnaje. Teď přes zimu jezdíváme do Nového Jičína nebo Olomouce, kde jsem si oblíbil tenisovou halu Véska v Dolanech.

Co je tajemstvím vašich úspěchů?

Nejlépe se mi dařilo v minulém roce. Dneska je takový trend, že každý hráč chce dát vítězný míč. Moje filozofie je jiná. Stačí přehodit o jedenkrát více než soupeř.