VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trénovat děti? Nejlepší práce na světě, shodují se Klesnil s Václavským

ROZHOVOR/ Značku Volf Soccer Academy již fotbalová veřejnost dobře zná v Kanadě či Ugandě. Díky Zdeňku Klesnilovi, bývalému útočníkovi olomoucké Sigmy, a Ladislavu Václavskému, někdejšímu mládežnickému reprezentantovi ve futsalu, však tréninková akademie v posledních měsících pořádně zapouští kořeny i v Česku.

15.4.2018
SDÍLEJ:

Ladislav Václavský - Volf Soccer AcademyFoto: archiv Ladislava Václavského

V exkluzivním dvojrozhovoru pro Deník oba nadšenci vyprávějí o tom, jak se dostali k práci s dětmi, proč jsou tak úspěšní a co chystají do budoucna.

Zdeňku, vás si všichni pamatují jako dvoumetrové kladivo na hrotu útoku Sigmy, které těžilo zejména z důrazu. Je mi záhadou, jak jste se dostal k tomu, že děti učíte technické kousky s míčem…

Ladislav Václavský: To samé mu říkal Vašek Jílek! (smích)

Zdeněk Klesnil: Je pravda, že už se mě na to ptalo hodně lidí. Zkusím to vysvětlit: když jsem ze zdravotních důvodů ukončil profesionální kariéru, trochu jsem se hledal a prokousával jsem se tím. Ne nadarmo se říká, že nejhorší je pro fotbalistu právě ten skok do reálného života. Když nic jiného neumíte, tak to nefunguje tak, že automaticky dostanete v nějaké firmě krásně placené místo v kanclu. Takže jsem se rozhodl odjet na tři týdny za kamarádem Liborem Volfem, který měl svou akademii, do kanadského Vancouveru.

Což se ukázalo jako správný krok.

ZK: Hned jsem si to tam zamiloval, proto jsem tam následně vzal i manželku. Dospělo to do takové fáze, že jsem řekl: „Dávám výpověď v práci a zkusím to tam rozjet s Liborem.“ Vnitřně jsem cítil, že je to správný krok, jsme jako bráchové, jeden za druhého bychom dali život. Libor mě hodil do vody a hned jsem začal pracovat s dětmi.

Kolena držela?

ZK: To na tom právě ze začátku bylo to nejtěžší. První měsíc jsem přemýšlel nad tím, jestli to zvládnu, kolena jsem měl hrozně oteklá a domlouvat něco s tamním zdravotnictvím je hrozně složité. Večer jsem si vždycky lehl, dal nohu nahoru a modlil se, ať to do rána aspoň trochu splaskne. Bylo to šílené, ale postupem času se to zlepšovalo. Ale abych odpověděl na tu úvodní otázku – nehrál jsem dva roky fotbal a pamatuju si ten úplně první trénink na umělce v Kanadě. Vzal jsem balon a říkal jsem si, že to snad není možné. Děti si mě natáčely, byl jsem těžkopádnej, hroznej, sám sobě jsem se musel smát…

Kde se to zlomilo?

ZK: Začal jsem chodit do posilovny, zhubnul a postupně jsem se do toho zase dostal. Když je pak člověk denně na hřišti třeba pět hodin a hraje si s balonem furt dokola, jde to strašně rychle nahoru. Pak už jsem byl v laufu a říkal jsem si, že bych klidně před plným Andrákem lidem ukazoval nějaké ty skills (smích).

To se ale pořád bavíme o Kanadě. Jak jste to rozjeli na Moravě?

ZK: V prosinci 2016 udělal Libor ukázkové tréninky v Ústí nad Orlicí. Nic jsme od toho neočekávali, spíš naopak, byli jsme skeptičtí. I když je tady fotbal nejpopulárnější sport, nevěřili jsme moc tomu, že by rodiče byli ochotní platit ještě další extra trénink navíc. Ale chytlo se to a zkoušeli jsme to i jinde, třeba v Šumperku.

Tam jste k tomu, Láďo, přičichnul vy?

LV: Sledoval jsem Liborova videa z Kanady a říkal jsem si, že bych něco podobného taky chtěl dělat. Myslím si, že s míčem umím, od nějakých čtrnácti let jsem hrál futsal, kde je technika ze všeho nejdůležitější. Ale přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, protože kluci přijeli přijeli do Šumperku udělat trénink a já byl zprostředkovatel. Měl jsem jim být jen při ruce, narážet balony a podobně.

A vám to nedalo?

LV: Nejsem takový, že bych někde jen stál a pozoroval. Automaticky jsem se začal zapojovat, ukazovat klukům, co mají dělat, a Libor to viděl. Říkal mi, že přesně takové trenéry potřebují a jestli to nechci zkusit. Tak jsem pak v únoru 2017 jezdil pomáhat Zdenovi a učit se všechny ty věci. Byl jsem za to jedině rád.

Co bylo dál?

LV: Po nějakých čtyřech měsících přijel Libor, Zdena mě vychválil do nebes a dostal jsem nabídku stát se profesionálním trenérem Volf Soccer Academy. Mělo to ale jeden háček, protože jsem po vysoké škole nastoupil do školy jako učitel, kde se mi líbilo. Byli se mnou spokojení a v červnu mi nabídli prodloužení smlouvy. Řekl jsem jim, že chci ještě počkat a všechno si rozmyslet, koukali na mě jako na blázna.

Měl jste velké dilema?

LV: Učit můžu kdykoliv, ale akademie pro mě byla obrovská výzva. Ve škole na mě sice byli naštvaní, rodina taky nedokázala pochopit, proč riskuju, když můžu mít jistotu učitelství v Šumperku. Ale já jsem tomu strašně věřil a teď se to vyplácí.
Evidentně, když po necelém roce fungování naplno trénujete kolem 250 dětí.

ZK: Věděl jsem, že Laďa bude dobrá volba, cítil jsem z něj energii, natěšení, umí to s dětmi. Ale takový úspěch jsme vůbec nečekali. Nerad se chlubím, ale řekl bych, že se nám podařilo něco neuvěřitelného.

Čím si to vysvětlujete? Přece jste museli narážet na ješitné mládežnické trenéry, kteří vás vnímali tak, že jim berete práci. Nebo ne?

ZK: Samozřejmě, každý trenér si myslí, že to zrovna on dělá nejlíp na světě. Na tom není nic špatného. Systém v Česku je ale bohužel takový, že ti chlapi trénují až po práci, víkendy pak tráví na zápasech, a co si budeme povídat, mají za to malé peníze. Takže to pak podle toho taky vypadá. My to děláme naplno. Rozjeli jsme to v Šumperku, Kozlovicích, Přerově, Holici…

Tomu všemu rozumím. Jaký je však ten ojedinělý recept na úspěch? Co děláte jinak?

ZK: Podle mě je to hlavně o tom trenérovi. Pokud přijde a dokáže nadchnout děti, je to základ úspěchu. S tím souvisí to, že trenér by za sebou měl mít nějakou historii. Když se ho kluk zeptá, kde hrál, nemůže mu jmenovat 1.B třídu, protože to třeba hraje jeho táta. Když ale já můžu říct, že jsem hrál ligu a Laďa třeba za futsalovou repre, hned vás to dítě bere jinak. To je taková první vlaštovka.

Chápu, zvýšíte si tím autoritu.

ZK: Pak je strašně důležité to prostě umět s dětmi, vědět, kdy zakřičet, kdy pohladit. Udržet je v koncentraci. Laďu třeba děcka i rodiče strašně žerou. Učíme je slušnému chování, když někdo řekne „ty vole“, dělá kotouly. Myslím si, že náš trénink má šmrnc, je to hodinka a čtvrt v pořádném tempu. Nejsou žádné prostoje, hned děláme věci s míčem v rychlosti, hry jeden na jednoho, dva na dva a pak ty skills. To jsou různé kličky nebo zasekávačky.

LV: Musím souhlasit, že hodně záleží na trenérovi. Cvičení a drilů je na YouTube milion, ale pak záleží na tom, jak ho provedete. I zdánlivě banální cvičení může být top, když ho uděláte správně. Kdežto když si vezmete něco od Guardioly nebo Mourinha a uděláte to špatně, je to na nic.

Takže spokojenost je pro vás zpětnou vazbou?

ZK: Přesně tak, 99 procent dětí od nás odchází s úsměvem a těší se na další trénink. Rodiče mi třeba volají, že děcka nemohou dospat, jak se těší na další setkání. Někteří Laďovi skládají i básničky, že jo? Jen to řekni!

LV: Jo, jeden desetiletý zapálený klučina z Nemilan si dokonce od rodičů nechal vymalovat pokoj s obrovským logem Volf Soccer Academy přes celou zeď (úsměv).

Oba vypadáte velmi spokojeně.

ZK: Našel jsem se v tom, je to nejkrásnější práce na světě. A když vidím ty pokroky, je to nádhera. Nedávno mě jedna maminka v Ostravě prosila, abych udělal ještě jeden trénink navíc, že se jí to strašně líbilo. Další otec zase vozí kluka každý pátek 130 kilometrů na trénink a 130 kilometrů zpátky domů… Nebo se nám hlásili z Českých Budějovic. To je prostě síla (usmívá se a kroutí hlavou)

Před pár týdny jste byli na stážích na západě. Které kluby jste navštívili?

ZK: Naplánovali jsme si takový trip. Přes Andiho Raducana, jehož táta hrál za Borussii a byl kapitánem rumunské reprezentace, jsme se dostali do Dortmundu. Sledovali jsme tréninky, psali si poznatky, ať to pak propojíme s našimi věcmi.

LV: Super bylo, že jsme tam mohli s jejich kluky udělat náš trénink, který jsme připravili my se Zdenou. Andi si to tam pak natáčel, moc se mu to líbilo. To je pro nás taky vyznamenání.

Pak jste byli v Brémách?

ZK: Ano. Mirko Votava nám ukázal nádherné zázemí Werderu, kde odehrál okolo šesti set zápasů. Cestou zpátky jsme se pak stavili v Bochumi, se kterou vypadá nadějně budoucí spolupráce. Klub by nám měl sbírat kopačky, které pak pošleme do naší akademie v Ugandě.

LV: A úplně top level byl Ajax Amsterdam, kam jsme jeli potom. Seznámili jsme se tam s tamním šéftrenérem přípravek, který nás pak vzal na trénink. Bylo tam tak dvacet až třicet dětí, čuměli jsme, jak jsou šikovní. A on nám pak řekl, že to nebyl Ajax, ale pouze nábor! Z těch třiceti si prý vyberou maximálně pět. Je tam obrovská konkurence, proto je ten nábor fakt dvouhodinový záhul, aby šli dál jen ti nejlepší. Kdo třeba zafňuká, jde okamžitě pryč.

Jaké jsou vaše další plány s VSA v Česku?

ZK: Veliké! Akademie bude fungovat přes školní rok, to znamená od září do června, v létě pak chceme dělat týdenní kempy v Jeseníku, Šumperku, Zlíně a Olomouci. A do budoucna bychom pak rádi našli nějaké prostory, protože pro nás není jednoduché pořád chodit z místa na místo a různě látat nájmy. A ještě jedna věc – nechci to zakřiknout, ale pomalu navazujeme spolupráci v Číně. V srpnu tam možná poletíme udělat tréninky.

LV: Taky chceme najít nové kvalitní trenéry, protože potenciál je obrovský. Absolutně nehledíme na licence, chceme, ať je mu do třiceti let a pak nás zajímají čtyři atributy - jeho historie, práce s míčem, empatie k dětem, chuť se vzdělávat. A taky ho to musí bavit, to je nejdůležitější. Všechno ostatní se naučí.

A co vy osobně, kde se vidíte za pár let? Klasická trenéřina, kde se hraje na výsledky, vás neláká?

LV: Jsem si na sto procent jistý, že akademie je pro mě ideální. Když nám pak klučina pošle fotku diplomu z turnaje, kde byl vyhlášen nejlepším hráčem, je to pro mě výhra. Stejně tak mě moc nezajímá ani výsledek zápasu, ale to, jestli si kluci vyzkoušeli během zápasu kličku, kterou jsme se třeba učili v pátek. Když vidím, že to zkusili a vyšlo jim to, hřeje mě to na srdci a motivuje do další práce.

ZK: Já jsem člověk, který to vždycky chtěl někam dotáhnout. Ať už to bylo ve fotbale nebo teď v životě, nikdy jsem nechtěl skončit jako zaměstnanec, abych někomu musel dělat poskoka. Byl to takový můj cíl. Teď jsem díky Liborovi rozjel akademii a prožívám nejšťastnější období v životě. Mám pokoru, ale taky zdravé sebevědomí, jsem přesvědčený o tom, že budeme růst. Třeba v Praze, ta mě láká. Chtěl bych se starat o chod celé akademie v Česku a Laďa by měl na starosti Moravu. V budoucnu bych se nebránil tomu, že bych si jako manažer chodil v košili, pil kávičku a pak se převlékl do tepláků a udělal perfektní trénink s dětmi (úsměv).

Autor: Michal Kvasnica

15.4.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 23 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Kuchař/ka - pizzař/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 23000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Nástup možný IHNED., , Náplň práce:, výroba pizzy, , Zájemci se mohou hlásit u pana Michala Vrány:, - zasláním životopisu (CV) na e-mail: fik23473@seznam.cz;, - telefonicky na čísle 777 007 765;, - osobně na adrese: ONIPEP s.r.o., Brabansko č.p. 1260/5, 750 02 Přerov 2. Pracoviště: Onipep s.r.o.-pracoviště, Brabansko, č.p. 1260, 750 02 Přerov 2. Informace: Michal Vrána, +420 777 007 765.

Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 12 200 Kč

Pomocní pracovníci v zahradnictví Pomocní pracovníci v zahradnictví. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 25. Poznámka: Náplň práce:, Jedná se o práci na poli, to znamená v dešti, na slunci, ve vysokých a nízkých teplotách., Pracovní doba: od 5,45 - 14,30 hod., práce v sobotu a neděli cca 1x za měsíc., , Požadujeme:, manuální zručnost, řidičský průkaz na traktor pouze výhodou., , Zájemci se mohou hlásit u Ing. Mlčocha:, - osobně v sídle firmy každé pondělí od 8,00 do 14,00 hod., , Místo výkonu práce: ZELTR AGRO a. s., Roketská č.p. 790/23, 751 02 Troubky nad Bečvou. Pracoviště: Zeltr agro a. s., Roketská, č.p. 790, 751 02 Troubky nad Bečvou. Informace: Miroslav Mlčoch, +420 605 208 830.

Technika a elektrotechnika - Technika a elektrotechnika Strojní inženýr 50 000 Kč

Ostatní strojní inženýři Vedoucí technického úseku. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 50000 kč, mzda max. 60000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, vedení a koordinace oddělení konstrukce a technologie; spolupráce na tvorbě koncepce rozvoje společnosti a její podnikatelské strategie; plánování a řízení projektů v rámci technického vývoje produktů; optimalizace technologie výroby; spolupráce na plánování a realizaci investic; tvorba kalkulací a cenových návrhů; odpovědnost za tvorbu a udržování technické dokumentace; komunikace a spolupráce s ostatními úseky, , Požadujeme:, VŠ vzdělání technického směru; zkušenosti na obdobné pozici ve strojírenské firmě minimálně 3 roky; znalost stavby strojů a výrobních procesů; inovativní myšlení, kreativitu, zájem nacházet řešení; výborné komunikační a organizační schopnosti, týmového ducha; samostatnost v rozhodování a dynamické jednání; řidičský průkaz skupiny B; aktivní znalost jednoho světového jazyka, , Nabízíme:, zázemí dlouhodobě úspěšné společnosti; služební notebook a telefon i pro soukromé účely; 5 týdnů dovolené a další zaměstnanecké benefity; možnost profesního růstu; vzdělávací a jazykové kurzy; nástup dle dohody, , Strukturovaný životopis a motivační dopis zašlete do 5.8.2018 na e-mail nebo adresu firmy. Pracoviště: Psp pohony a.s., Kojetínská, č.p. 3148, 750 02 Přerov 2. Informace: Anna Juříková, +420 581 808 700.

Informační technologie - Informační technologie Databázový specialista 20 000 Kč

Návrháři a správci databází Programátor - analytik. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, Programování databázových ekonomických systémů, základní znalosti programování a architektury databázových systémů., , Nabízíme:, Mobilní telefon, sickdays, prémie., , Zájemci se mohou hlásit:, - zasláním životopisu (CV) na email: mtill@tco.cz. Pracoviště: Till consult a.s., Čechova, č.p. 947, 750 02 Přerov 2. Informace: Miroslav Till, mtill@tco.cz.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Házenkáři TJ Cement Hranice. Ilustrační foto

Cementáři už trénují. Cíl pro další sezonu? Zrychlit hru, říká kouč

Videosouhrn 19. července 2018

Usmrcené oči Berouskových tygrů a širý, černý lán: prohlédněte si videa dne

Vandal zapálil hřiště, škoda je 20 tisíc

Z poškození cizí věci podezírají kriminalisté neznámého vandala, který zapálil v květnu hořlavou látkou povrch víceúčelového sportovního hřiště v Hranicích.

Pivo a běh spojí hranická Pivní míle

Čtyři kola, čtyři piva, jedna party. To je podstata unikátního sportu z amerických univerzit 90. let. V sobotu 4. srpna jej přinese na Moravu druhý ročník Pivní míle Hranice.

Dům psího utrpení a dvoujazyčná likvidace gigantického burgeru: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v úterý 17. července 2018.

Raper Basta pokračuje v přípravě debutového alba. Čekání prokládá letními singly

Před pár měsíci jsme vám přinesli rozhovor s mladým hranickým raperem Bastou, který na letošní rok připravuje své první sólové album. Ještě před jeho vydáním o sobě ale chce dát co nejvíce vědět prostřednictvím jednotlivých singlů, které již produkuje pod hlavičkou pražského labelu Unbeatable, jehož se stal v březnu oficiálně členem.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT