Řeč je o studentovi Vítu Vrbkovi z Hranic, který se vloni náhodou přihlásil na závod ze série Run-Up, překvapil ho vlastní výsledek a teď už je z něj takřka profesionál.

Kdy jsi poprvé běžel závod Run-Up a jak ses o závodu dozvěděl?
Vloni na jaře jsem šel po ulici v Brně a dostal se mi do ruky informační letáček. Zaujal mě, tak jsem to šel zkusit. Dříve, už od školky, jsem dělal atletiku, ale kvůli bolestem lýtek jsem musel před dvěma roky skončit. Běh do schodů byl pro mě novou výzvou. Na první závod jsem ale neměl vůbec natrénováno.

Jak to tehdy v Brně dopadlo?
Běžel jsem spolu s dalšími zhruba dvěma stovkami závodníků. Na závody se může přihlásit kdokoliv. Byli tam úplní amatéři, kteří si to jen vyjdou, ale zároveň i skupina lidí, kteří běhání do schodů berou profesionálně. Běželo se dvacet pater v budově Spielberg centra. Dost mě překvapilo, když jsem se hned poprvé umístil na dvacátém místě.

A jak šel tvůj první soutěžní rok dál?
Na dalších závodech ve Zlíně jsem skončil dvanáctý. To mě ještě víc nakoplo. Všechny závody jsem ale neobjel, třeba do Prahy nebo Plzně se mi nechtělo, tak jsem běhal jen na Moravě.

Nejblíže Hranicím je závod Run-Up ve výškové budově v Olomouci. Trénoval jsi na něj?
Během prázdnin jsem trénoval na schodech u staré pošty v Teplicích. V lázeňském parku tam mám své trasy, například od mostu přes Bečvu až k nahoru k pramenu kyselky. Jezdil jsem taky zhruba jednou týdně přímo do budovy Regionálního centra Olomouc, abych si těch osmnáct pater vyběhl naostro.

Potkal jsi tam i jiné běžce?
Jednou jsem tam potkal hasiče, jak běhali nahoru s plnou výzbrojí. Párkrát tam běhali i jiní sportovci. Jinak jsem často chodíval trénovat spolu s kamarádem, který na Run-up jezdí se mnou.

Jak dopadly zářijové závody v Olomouci?
Skončil jsem celkově desátý. Tím jsem se kvalifikoval na Mistrovství České republiky do Ostravy. Tam se běhá na vyhlídkovou věž radnice po točitých železných schodech, no byl to rozhodně nejpůsobivější závod. Podařilo se mi vyhrát kategorii juniorů do jednadvaceti let. V celkovém pořadí mužů to znamenalo čtvrté místo. V říjnu jsem se zúčastnil ještě závodů v Žilině, kde jsem byl sedmý. To nejlepší přišlo na závěr sezóny. Podařilo se mi vyhrát v novém rekordu Strojařské schody, které každoročně pořádá VUT v Brně. Toho si cením nejvíce, protože tam byla velká konkurence.

Když se běhá do schodů, jde jen o to, že vyběhneš nahoru, nebo se závodí více kol?
Vždy se běží jedno kolo na čas a prvních dvanáct mužů a osm žen postupuje do finále. Tam se opět měří čas a z toho vznikne konečné pořadí. Závodníci mají na noze čip a vybíhají jednotlivě přibližně po třiceti vteřinách, ještě před vstupem do budovy musí uběhnout přibližně čtyřsetmetrový okruh venku. Nahoře je čeká občerstvení, dolů se jede výtahem. Součástí závodů jsou i různé doprovodné akce, stánky, losuje se o auto a podobně.

Co bys prozradil o závodech Run-Up celkově?
Pořádá je agentura Chrisse Dallatreho, což je Francouz žijící v Olomouci, a letos se poběží už šestý ročník. Ve světě se podobné závody běhají už dlouho, ale na mnohem vyšších budovách. Nejslavnější závod se běží na Empire State Building v New Yorku.

Jaké máš cíle pro letošní ročník seriálu závodů?
V květnu začne nová sezóna, takže teď po zimě posiluju a naběhávám kilometry. Chtěl bych letos objet všechny závody u nás a zkusit se pravidelně umísťovat na bedně. A třeba zkusím i závody v Rakousku nebo Polsku.