Třešničkou na dortu byla obhajoba celkového vítězství v Českém poháru. „Konečně jsem ukázal, co v sobě mám,“ říká osmnáctiletý Hraničan, který trénuje také ve skromných podmínkách místní bikrosové dráhy.

Adame, jak jste spokojen s letošní sezonou?
Tuto sezonu zatím hodnotím velmi pozitivně. Podařilo se mi dostat mezi světovou špičku a konečně ukázat, co všechno v sobě mám. Měl jsem velké štěstí, že se mě hned od ledna ujal skvělý trenér a spolu jsme dokázali opravdu mnoho. Minulou sezonu mě totiž doprovázelo vážné zranění a proto jsem rád, že jsem se této nepříjemnosti tento rok vyhnul a mohl trénovat a závodit naplno (zaťukal na stůl, pozn. red.).

Letos za sebou máte velmi úspěšné mistrovství Evropy v Lotyšsku. Jak hodnotíte šampionát, kde jste skončil na čtvrtém místě?
První pocity byly smíšené. Dráha byla teprve před třemi měsíci vybudována a nikdo ji neměl natrénovanou, takže žádné dřívější zkušenosti. Bohužel jsem během pobytu bojoval s chřipkou a z prvního tréninku jsem neměl tak dobrý pocit. První jízda se mi vůbec nepovedla a bylo velmi těžké se dostat z posledního osmého místa na postupovou čtvrtou pozici. Ve druhé a třetí jízdě jsem už dominoval a začínal se cítit velmi dobře. Bohužel mě ve třetí jízdě v poslední zatáčce sestřelil jeden Dán a já se proletěl mimo zatáčku. Do stanu jsem přijel s pár odřeninami a pohmožděným ramenem, myslel jsem že je konec. Nakonec díky pomoci trenéra a hlavně rodičů se rameno podařilo zachladit a zatejpovat včas na další jízdu. V ten moment jsem stál na rampě a sám nevěděl, jestli jsem schopný závodit. Nakonec jsem se po vydařeném startu probojoval ze čtvrtfinále do semifinále. Teď už to bylo buď všechno, nebo nic. Ze semifinále jsem s neuvěřitelnou radostí postoupil do finále ze třetí pozice mezi osm nejlepších. Ve finále jsem neměl nejlepší start, ale podařilo se mi v první zatáčce dostat na čtvrtou pozici a do cíle jsem bojoval o třetí místo. Bohužel chyběly centimetry. Ale i tak je to úžasný výsledek.

Podíval jste se na konci července také na mistrovství světa v belgickém Zolderu. Jak z vašeho pohledu dopadl tento šampionát?
Tento rok jsem nenechal nic náhodě a celou sezonu jsem si vyjížděl na mezinárodních závodech spoustu bodů pro nominaci na mistrovství světa. Samotný šampionát doprovázely dva oficiální tréninky a závod se konal v sobotu. Celý den pršelo a bohužel jsem se na dráze necítil vůbec dobře. Skoro každou jízdu doprovázel nějaký technický problém. Ze základních jízd se mi podařilo postoupit a následovalo čtvrtfinále. V tom jsem neměl vůbec špatný start, ale bohužel jsme se s jedním Lotyšem hned po startu zahákli lokty a došlo k menší kolizi na prvním skoku. Po dráze jsem se snažil probojovat na čtvrtou postupovou pozici, ale nestačilo to. Zolder jsem opouštěl s velkým zklamáním na 21. místě.

V Hranicích rostou nadějní jezdci BMX. Sledujete místní oddíl? Jak vzpomínáte na své začátky?
Hranický bikros mám možnost sledovat každé úterý a čtvrtek, kdy docházím na tréninky. Určitě si všímám všech mladých borců, jak se učí skákat a zkoušejí nové věci. S bikrosem jsem začal právě na této hranické dráze už když mi byly čtyři roky a vybavuji si každý moment. Je to místo, kam jsem utíkal a stále utíkám před školou a všemi problémy. Není nad to vzít kolo, nasadit helmu a jít si při západu sluníčka pořádně zajezdit. Vše okolo jde stranou a je to pro mě nejlépe strávený volný čas.

Co byste doporučil mladým závodníkům?
Co se týče tréninku, je potřeba na kole strávit co nejvíce času, ať už jdou na sprinty nebo do lesa na XC (cross-country, pozn. red.). Pokud je možnost, tak navštěvovat i jiné dráhy než v Hranicích, jelikož hranická dráha je nedostačující a neodpovídá evropským parametrům. Nakonec chci všem mladým nadějím vzkázat, aby si bikros užívaly a měly z něj radost. Je to ta nejdůležitější věc.

Dá se BMX v dnešní době uživit, pokud člověk patří mezi špičku? Je to váš cíl?
Bikrosem se bohužel v Česku nedá živit a pokud to někdo zkouší, je to velmi obtížné. Bikros zde není na takové úrovni jako třeba v USA nebo Holandsku, kde jezdci mají nejlepší výsledky a sponzoři se k nim hrnou. Bohužel v Česku také nemáme dráhy světových rozměrů, kde by se dalo trénovat a přiblížit se k olympijským centrům po celém světe. Mým snem je se bikrosu věnovat co nejdéle to půjde a hlavně si ho užívat. Neplánuji se bikrosem živit. Jako další kapitolu plánuji věnovat se fyzioterapii a spolupracovat se sportovci.

Jak sháníte prostředky pro cestování na vrcholné akce poháru či MS a ME?
Na vrcholné akce jsou vypsány nominace a jezdci je vše plně financováno jako reprezentantovi České republiky. Na ostatní závody dostávám podporu od svého týmu i české reprezentace. Tento rok se mi podařilo díky výborným výsledkům sehnat pár sponzorů. Největší dík patří stále mým rodičům, kteří do mě vkládají také určité finance a ať se děje cokoliv, tak mě vždy podpoří.

Strach si užívám

Měl jste někdy vážný pád, vážné zranění?
Minulý rok byl velmi náročný. Na začátku března jsem si na soustředění ve francouzském St. Tropez zlomil obě ruce a musel absolvovat operaci pravé ruky, kdy mi byla do zápěstí vložena kovová destička s šesti šrouby. Následovaly dlouhé měsíce rehabilitací a přišel jsem o spoustu nominací na důležité závody. Proto si tento rok vše chci vynahradit a dosáhnout těch nejlepších výsledků. Chci velmi poděkovat i talentovanému fyzioterapeutovi jménem Tomáš Gladiš, který pracuje zde v Hranicích a už dlouhodobě mi pomáhá jak se zraněními, tak i s fyzickou stránkou.

Musel jste se třeba v začátcích vypořádávat se strachem? Je lepší mít respekt, nebo to prostě neřešit?
Nějaký ten strach tam vždycky je, ale nikdy se jím nenechávám ovládnout. Naopak si ho užívám. Když trénuji nebo závodím na nové dráze, vždy se i na velmi nebezpečné skoky těším a užívám si každou jízdu. Tím, že si neustále i na domácí dráze vymýšlím různé kombinace, které ve mě vzbuzují strach, posouvám své hranice a zdokonaluji se.

Jaké máte v kariéře další cíle?
Příští rok to bude velký skok. Přecházím z juniorské do elitní kategorie a budu závodit s absolutní špičkou z celého světa. Mým cílem je získat co nejvíce zkušeností, abych mohl s nejstaršími udržet krok a vypracovat se. Velkým snem je dostat se do světového tréninkového centra v Aigle ve Švýcarsku. Na začátku září jsem posílal svou přihlášku a doufám, že budu vybrán na týdenní soustředění, kde budu testován a se štěstím i nakonec vybrán do týmu. Byla by to pro mě neskutečná příležitost se prosadit a mít opravdu kvalitní tréninkové zázemí, které mi zde v Hranicích chybí. Určitě bych taky chtěl obhájit titul mistra České republiky. Dalším cílem je být nominován na mistrovství světa, které se příští rok pojede v americkém Texasu.

ADAM HLADÍK

Hranický bikrosař Adam Hladík.Zdroj: Archiv A. HladíkaDatum narození: 15. 3. 2001 v Hranicích (18 let)
Bydliště: Hranice
Oddíl: BMX & 4X Team Olympus
Kategorie: Junior men
Největší úspěchy: 7x mistr České republiky, 4. místo na ME 2019, 2. místo EP Zolder 2019, 3. místo EP Peer 2019