Zvonařská dílna paní Marie Tomáškové-Dytrychové a zvony, které zde spolu se svými zaměstnanci vytváří, jsou známé po celém světě. Z Brodku u Přerova, kde uznávaná zvonařka žije a kde sídlí i rodinná dílna, totiž putují zvony například do Jižní Afriky, Kanady, Ruska či Ukrajiny. Zvonařská dílna Dytrychových vypadá vcelku nenápadně, a když navíc člověk vstoupí dovnitř, dokonale jej obklopí rodinná atmosféra. Důvodem, proč jsem brodeckou dílnu navštívila, je, že chceme společně s Velkopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana přerovského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na zvonařku Marii Tomáškovou-Dytrychovou zaslala jedna ze čtenářek Deníku, Ivana Bořutová z Přerova. Tomuto ojedinělému řemeslu ji naučil její otec Josef Dytrych, který, ačkoli se zvonařem nikdy neučil, věhlasnou tradici v Brodku u Přerova založil. Všemu se učil za pochodu a své zkušenosti pak postupně předával dceři.

Nejlepší odměnou je pro paní Tomáškovou-Dytrychovou spokojenost lidí a především pak vědomí, že po ní a její rodině něco zůstane. „Zvon totiž není jen hudební nástroj nebo jen tak nějaký předmět, ale na svém těle nese poselství budoucím generacím,“ říká.

Motto: „Je jedno, jestli děláte zvon pro papeže či zvoneček pro něčí babičku. Hlavní je vyrábět ho s láskou.“

Paní Dytrychové jsem se zeptal na tajemství jejího úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?

,,Myslím, že je to proto, že moji rodiče, já a teď i moji následovníci jsme dělali a děláme naše řemeslo s láskou, stoprocentní oddaností a s pocitem jisté zodpovědnosti. To všechno se pak do našich výtvorů promítá a lidé to poznají.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

,,Když už odpočívám a chci vypnout, pak poslouchám hudbu. To je moje další láska, která mě dokáže uklidnit a nabít energií.“