„Vždy jsem věděla, že chci svou vlastní hospůdku nebo kavárnu. Brigádničila jsem proto jako servírka nebo barmanka, abych odkoukala, jak se takový podnik vede,“ říká ke své první kavárenské praxi podnikatelka.

Po studiích vyrazila „na zkušenou“ do světa. V Irsku rok točila pivo, poté poznávala kulturu arabských zemí. Právě poznatky z cestování ji při otevírání čajovny-kavárny velice inspirovaly. V zahraničí však nezůstala.

„Chtěla jsem se usadit v Olomouci, ale s mou pedagogickou aprobací jsem nikde nesehnala místo. Musela jsem tedy na úřad práce,“ říká Lucie Kratochvílová. Nicnedělání ale budoucí podnikatelce dlouho nevydrželo. Spolu s dalšími dvěma odvážlivci se odhodlala otevřít čajovnu-kavárnu. Úřad práce žádala o dotace, po dlouhém byrokratickém kolotoči však její žádost zamítli. „Vše jsme nakonec zvládli svépomocí. Můj přítel poskytl finance, kolega měl a stále má spoustu nápadů a já jsem přesně věděla, jak celý podnik bude fungovat,“ říká majitelka sympatické čajovny. Vést čajovnu je podle Kratochvílové dřina. Nemile ji překvapilo zvláště mnohahodinové denní pracovní nasazení. „Převažuje ale pocit, že dělám něco, co oslovuje ostatní lidi. I záporná odezva mě obohatí, “ dodává podnikatelka.

Konkurenční čajovny v Olomouci vnímá spíše pozitivně, jsou totiž jiného druhu než její podnik. „Nepodáváme ortodoxně jen čaje, snažíme se nabídnout i kávu, speciální dovážená piva nebo kvalitní vína,“ upřesňuje majitelka čajovny-kavárny.

Na přízeň zákazníků si Kratochvílová nemůže stěžovat. O svých kvalitách čajovna přesvědčila hned na začátku provozu. „V prvních týdnech jsme vystavovali fotografie irského hudebníka Glena Hansarda a celá Olomouc se o nás okamžitě dozvěděla,“ popisuje úspěšný start . „Pořádáme koncerty, autorská čtení, výstavy a od září i divadelní představení,“ uvedla majitelka.