„Na hotelové škole jsem vystudoval gastronomii a cestovní ruch, takže když jsem v roce 1990 začal podnikat, nechtěl jsem se vzdát ani jednoho a založil jsem dvě firmy,“ vysvětlil důvod svého podnikání Miroslav Chlapeček.

Jak uvedl, jeho porevoluční začátky byly oproti dnešní době mnohem jednodušší v tom smyslu, že tehdy bylo podnikání ještě v plenkách a nikdo pořádně nevěděl, co od toho může čekat. Protože v obou oborech je konkurence vysoká, musí Miroslav Chlapeček být stále v kontaktu s novinkami a vymýšlet nové a nové akce, které by přivábily zákazníky.

„Kromě denní kavárny mám také restauraci v parku Michalov, kam dříve lidé nechodili. Za úspěch své firmy považuji to, že zákazníci naší restauraci navštěvují rádi,“ uvedl Chlapeček.

Tím ovšem jeho pracovní nasazení nekončí. Aby mohl podnikat, bylo nutné se naučit pracovat s počítačem a zdokonalit si slovní zásobu všech světových jazyků. „Aktivně se domluvím německy, anglicky, rusky, polsky a srbochorvatsky. Když je potřeba, jsem schopen zvládnout základní fráze v arabštině, malajštině nebo sinhálštině. Navíc se jako průvodce musím stále orientovat v historii té které země,“ řekl Miroslav Chlapeček, který má radost, když si vymyslí nový zájezd do exotické země a lidé o tuto nabídku mají zájem.

Jak ale přiznává, jeho práce je časově opravdu náročná. „V práci jsem od rána do večera včetně víkendů. Na dovolené jsem nebyl už sedmnáct let, a když jedu do zahraničí, tak pouze pracovně jako průvodce,“ dodal Chlapeček, který se svou cestovní agenturou navštívil Vietnam, Filipíny, Indonésii nebo třeba Kostariku.

Svou práci má Miroslav Chlapeček rád také proto, že není stereotypní. Radost z dobře odvedené práce mu naopak kazí lidé, kteří stále něco vyžadují a nejsou ochotni pochopit situaci. „Tak jak si lidé mohou vybrat restauraci nebo cestovní kancelář, tak i já si mohu vybírat své zákazníky. Když se někdo neumí chovat slušně, tak nemám důvod s ním ztrácet čas,“ řekl Miroslav Chlapeček.