„Začínali jsme úplně od nuly. Já jsem před tím prodávala všechno možné, od květin přes kancelářské potřeby. Doteď máme pohostinství a obchod s oděvy. Před několika lety nám obec nabídla prostory na náměstí, tak jsme se přesunuly tam,“ řekla nejstarší z rodu cukrářek, osmdesátiletá Bohuslava Rošarová.
O zřízení cukrárny rozhodla nejznámější hustopečská rarita – pecáky. Tyto tenké koláče, na první pohled připomínající valašské frgály, mají v Hustopečích silnou tradici.
„Já jsem se to naučila od své tety. Pekly jsme je ve staré moštárně, ale lidé tam mohli pro pecáky chodit jen v určitou hodinu. Teď, když máme cukrárnu, je odbyt vyšší,“ řekla Bohuslava Rošarová.
Ta se podělila o své umění s dcerou a s vnučkou. „Pomáhá nám ale celá rodina. Když tady na náměstí byly oslavy města, pekly jsme skoro celý víkend. Udělaly jsme přes čtyři sta pecáků, ale i tak to bylo málo,“ řekla dcera Rošarové.
Rodinným tajemstvím je také recept na pizzu, který sám vymyslel vnuk Rošarové. „Už jako malý kluk nám chtěl pomáhat. Smály jsme se mu, ale když jsme viděly, jak je šikovný, zaučily jsme ho. Teď už on radí nám,“ vysvětlila Rošarová.
Do budoucna by rodina chtěla sloučit svá pekařská umění a prodávat pecáky nejen ve svém regionu, ale i v zahraničí. Recept na pecáky si v rodině předávají z generace na generaci.
Ale ten sám o sobě nestačí. Pečení sladké pochoutky vyžaduje nejen zručnost, ale i trpělivost a lásku. „Recepturu na pecáky neprozradím, ale recept na úspěch ano: nedat se a vydržet,“ řekla Bohuslava Rošarová.
