„Život bez pohledu do hledáčku si už ani neumím představit,“ přiznává šestapadesátiletý podnikatel. Svou vášeň pro zachycení obrázků zdědil po svém otci.

V deseti letech mu věnoval starý fotoaparát a nechal syna, ať si sám vybere objekty, které ho lákají ke zvěčnění. „Tehdy jsem ještě nefotil holky, ale spíše americká auta. Obdivoval jsem bouráky ze Západu, kterých se tady v době mého dětství moc neprohánělo,“ vzpomíná Roman Kočí.

Po vyučení nastoupil do Fotografie v Palackého ulici, kde pracoval až do roku 1992. Byl tam prakticky jako učeň, fotograf i vedoucí. „Moji první zakázkou byl pohřeb, na který si dodnes pamatuji. A pak jsem fotil svatby, děti s dortem, podobenky do občanek či pasů a podobně,“ říká. J

ak sám přiznává, zrovna při focení nejmenších zákazníků musí ve svém ateliéru uplatnit i pedagogický um. „Moje podnikání znamená i to, že občas na uplakané děti dělám pejska nebo kočičku, abych je rozveselil,“ směje se svému údělu.

Sám je nejvíce pyšný na plakát, který před pár lety fotil pro jednu soukromou firmu. Zvěčnil na něm přerovského plavce Františka Venclovského, jak se koupe v historické vaně, která je instalována v Tovačovském zámku. Mrzí ho ale, že zrovna hlavní postava jeho uměleckého dílka se už úspěchu plakátu nedožila. „Tři týdny na to přemožitel kanálu La Manche zemřel,“ podotkl Kočí.

Mezi jeho výrazné úspěchy patří i řada kalendářů a začátkem osmdesátých let minulého století si odvezl z Polska i dvě stříbrné medaile z fotografické soutěže, která se specializovala na portréty.

Roman Kočí ke své práci používá nejmodernější fotografické přístroje a ve svém životě už „odrovnal“ několik foťáků. Na svůj první fotoaparát si dokonce musel vzít půjčku. „Bylo to v roce 1974. V té době jsem vydělával něco málo přes tisíc korun a foťák mě přišel na 8 350 korun,“ vzpomněl. Dnes fotí digitálním přístrojem značky Canon, se kterým je spokojený.